Výzbroj a vybavení objektů na Oderstellung

Výzbroj

Jedinou zbraní, s jejímž použitím se počítalo na Oderstellung byl vodou chlazený těžký kulomet Maxim vzor 08 a jeho pozdější modifikace. Nebyl zde postaven žádný objekt s protitankovou výzbrojí. V rámci obrany bylo počítáno s nasazením dělostřelectva, které však mělo být umístěno v týlu postavení v polních bateriích.

Hlavní výzbroj byla umisťována do střílen v pancéřových deskách, které bylo možné uzavřít pomocí posuvného uzávěru. Po levé straně střílny se nacházel malý pozorovací průzor. Samotná zbraň mohla být umístěna na kovovém stolku, nebo na betonovém soklu. Uchycena byla na pevností lafetě, která umožňovala vysunutí hlavně ven ze střílny. Vniklý volný prostor byl alespoň částečně utěsněn pomocí malé desky, která se připevňovala přímo na zbraň. Kromě zařízení na výměnu vody byly k dispozici také náhradní hlavně, které bylo možné vyměňovat v případě přehřátí.

Pancéřové prvky

Pancéřová deska 7P7 pro těžký kulomet typu (Stahlschartenplatte für MG) byla jedním z nejpoužívanějších prvků v německém opevnění vůbec. Tloušťka činila 10 centimetrů a hmotnost 7500 kilogramů. Rozměr činil 340 x 270 cm. Kromě střílny disponovala také průzorem. Oba otvory byly chráněné pomocí posuvných pancéřových uzávěrů. Na Oderstellung se jich zachovalo poměrně velké množství.

Pancéřová kasemata 5P7 byla používána u objektů budovaných v otevřeném terénu pro snížení jejich výšky. Místo silné stropnice byla střelecká místnost opatřena pancéřovým stropem o síle 10cm. Zbytek objektu byl umístěn o něco níže, aby byla zachována odolnosti stropnice v ostatních místnostech. Do samotné střelecké místnosti tak vedlo několik schodů, případně byl vstup proveden pomocí stoupaček. V současné době se jedná o velmi raritní pancéřový prvek, který je volně přístupný patrně v jediném exempláři v Glogowě.

Hojně rozšířeným pancéřovým prvkem, který se osazoval jak do bojových, tak i do pasivních objektů byl pěchotní pozorovací zvon typu 9P7 (Kleinstglocke für Infanterie-Beobachtung). Hmotnost činila 2000 kilogramů včetně vnitřního vybavení s pancéřováním o síle 6 cm - odolnost C. Disponoval čtyřmi průzory, které bylo možné uzavřít pomocí posuvných desek. Pozorovateli byly k dispozici čtyři sklápěcí stolky uchycené pod průzory a sedátko.

Většina z nich je na Oderstellung osazena na objektech z let 1935 a 1936. Kopule z tohoto období byly dále členěny podle svého výrobce na typy 9aP7 a 9bP7. Častější variantou je prvně jmenovaná, jejímž producentem byla společnost Gruson sídlící v Magdeburgu. Druhou variantu produkovala společnost Schichau, která sídlila v současném Elblagu (Polsko).

Do současné doby se nezachovala na Oderstellung žádná kopule pro těžký kulomet 3aP7, kterou by bylo možné volně navštívit. Její torzo se nachází severně od obce Milsko. Dvě kompletní jsou zasypané v modernizovaném protipovodňovém valu v okolí Cigacic. Jedná se o velmi zřídka se vyskytující typ pancéřového prvku, který byl záhy nahrazen třístřílnovou variantou 3P7. Tato disponovala pouze dvěma střílnami pro těžký kulomet a třemi pozorovacími průzory. Její hmotnost činila 16 tun. Z důvodu zlepšení pozorovacích možností byl často nad kopuli umisťován dodatečně malý pěchotní pozorovací zvon 9P7.

V objektech Oderstellung je osazena celá řada střílen na vnitřní ochranu vchodů (Gewehrschartenverschluss). V mnoha případech není možné dohledat jejich typ v Panzeratlasu. Množství z nich se však svým vzhledem blíží ke střílně pro ruční zbraně s označením 48P8. Ta měla rozměry 75 x 82 cm a vážila okolo 250 kilogramů. Tloušťka pancíře činila 4 centimetry. Na horní fotografii je zachycen uzávěr střílny ve starším objektu z roku 1935. Na spodní se nachází uzávěr 48P8 v bojovém objektu z roku 1936.

Modernější variantou uzávěru střílny na ochranu vchodů je typ 57P8 (Gewehrschartenverschluss). Její rozměry jsou 54 x 64 x 3 cm - odolnost D. Hmotnost činila pouhých 60 kilogramů.

Poměrně zřídka se vyskytující netypový druh pancéřové desky pro periskopické pozorování o rozměrech 200x200 centimetrů a tloušťce 10 cm byl osazován do stropnic samostatných pozorovatelen i bojových objektů pro těžké kulomety. Nacházel se v samostatné místnosti. Patrně se jednalo o předchůdce pěchotních pozorovacích zvonů 9P7, které začaly být osazovány v roce 1935. Podobné desky byly instalovány v průběhu 1. světové války do dělostřeleckých pozorovatelen a západní frontě. Bojové objekty, na kterých byl tento pancéřový prvek použit pocházejí většinou z let 1933 - 1934. Samostatná pozorovatelna, ze které pochází zde umístěné fotografie byla vybudována v roce 1935.

Především na bojových objektech z let 1928 - 1932 lze nalézt celou řadu netypových pancéřových desek různých rozměrů a tloušťky. Nejčastější variantou je na fotografii zachycená deska pro těžký kulomet o rozměrech 280 x 180/190 x 8/10 cm. Tu je možné nalézt právě na stavbách z roku 1928 - 1932, a to jak jednostranných, tak oboustranných. V některých případech byly dodatečně opatřeny z venčí ochranným betonovým límcem. Uvnitř byl vybetonován podstavec pro lafetu těžkého kulometu. Velmi často lze tento typ desky identifikovat zevnitř pomocí dvou čepů, které vystupují v horní části desky dovnitř střelecké místnosti.

Narazit lze dále na různé varianty desek s poměrně velkou škálou jejich tloušťky, která mohla činit také 6 nebo dokonce pouze 4 centimetry (rozměry např. 195 x 145 x 4cm).

Maskování

Velká pozornost byla věnována maskování objektů. Původní plány počítaly s pravidelným obnovováním malby dle ročního období. Na řadě objektů a pancéřových prvků je možné dodnes nalézt původní maskovací nátěry, ve kterých bylo použito poměrně neobvyklých barevných kombinací (např. světle zelená). Malovány byly jak čelní stěny a pancéřové prvky, tak týlové stěny a dokonce části vstupní chodby které by bylo možné pozorovat z týla obranného postavení (a to jedině v případě otevřených pancéřových dveří). V některých pevnůstkách se dodnes zachovaly také nápisy s informací, kdy byl naposledy proveden maskovací nátěr, přičemž velmi oblíbeným datem je březen 1936. V ojedinělých případech byly pancéřové prvky potaženy vrstvou betonu, která sloužila jako maskování, to se však týkalo výhradně staveb z roku 1939.

Častější variantou bylo maskování celých objektů za stodoly, kůlny nebo rozestavěné domy v obcích či městech. Starší stavby z let 1928 – 1932 byly schovávány za pilíře mostů nebo za různé stavby a budovy na březích řek.

V případě některých objektů především z let 1928 – 1932 se lze v jejich okolí setkat s řadou betonových jímek, ve kterých rostou dnes již velmi staré stromy. Při výstavbě objektů byly ponechávány z maskovacích důvodů veškeré dřeviny, které nebylo bezprostředně nutné vykácet kvůli výkopovým pracím. To se týkalo i těch, které by se z důvodu tvorby záhozů ocitly částečně pod úrovní okolního terénu. Aby se předešlo uhnívání kmenů a jejich odumírání, byly kolem nich vybetonovány jímky, které zajistily další bezproblémový růst tohoto "přírodního" maskování.

Pravidelně docházelo také k malování interiérů včetně obměny nápisů na zdech, které sloužily pro lepší orientaci posádek, které neměly zkušenosti s bojem v opevnění. Postupem času docházelo patrně k jejich změnám, protože dnes je možné narazit na objekty, kde ve vrstvách pod sebou prosvítají jejich různé varianty.