Opěrný bod Wzg. 304,7

Prvním opěrným bodem, který byl zadán do výstavby se stala "kóta 304,7", jihozápadně od Dabrówki Wielkiej. Práce zde začaly již v roce 1933. Oproti svým pozdějším následovníkům byly objekty konstruovány neobyčejně skromně a jejich půdorys je minimální. Hlavní zbraň - těžký kulomet byl umisťován hlavně do pancéřových polokopulí s tloušťkou 170 mm. Objekty nebyly plynotěsné, čelní stěna a strop měly tloušťku 150 cm, týlová stěna 100 cm. Nejpoužívanějším objektem se zde stal malý srub, jehož hlavní výzbroj byla umístěna v pancéřové polokopuli (celkem 6 objektů). Těžký kulomet mohl působit přímou nebo boční palbou ze tří střílen (případně čtyř). Celý objekt byl situován pod úrovní terénů, vybavení bylo poměrné skromné, počítáno bylo pouze s pohotovostním úkrytem, místem pro ventilátor, kamínka a munici. Nedílnou součástí byla také hustá síť polního opevnění, střeleckých postavení a překážek.

Hlavním úkolem opěrného bodu bylo blokování důležité komunikace spojující Bytom a Siemianowice. Většina objektů se nachází severně od silnice a částečně také přiléhají k nedaleké železniční trati, která však již není používaná. V týlu opevnění byla vybudována velká kasárenská budova (č. 1 na mapě), ze které se dnes zachovaly pouze dva blokhausy s kulometnou výzbrojí. Menší byl určen pro dva, větší pro čtyři těžké kulomety umístěné v pancéřových deskách vzor 33.

Nejtěžší výzbroj byla umístěna v dělostřeleckém srubu (č. 2) pro dělo ráže 75 mm. Dělostřelecký objekt je nejstarší svého druhu ve Slezsku. Jeho konstrukce oproti ostatním dělostřeleckým objektům je poměrně komplikovaná. Kanón mohl svojí palbou působit ze dvou střílen, z nichž jedna mířila do předpolí a druhá umožňovala boční palbu. Aby bylo usnadněno otáčení děla mezi střílnami, byl zkonstruován speciální otočný podstavec, na který se kanón umisťoval. Poměrně velké střílny bylo možné uzavírat dvoukřídlovými pancéřovými okenicemi. Vjezd pro kanón bylo možné uzavřít pancéřovými dveřmi. Kromě střelecké místnosti se zde nacházel sklad munice a vchod do spodního patra s ubikacemi, přístupem do pozorovacího zvonu vz. 34 a do polokopule pro těžký kulomet a místnost pro telefonistu/velitele.

 

Severním směrem na polích následují tři malé objekty (č. 3, 4 a 6) s pancéřovou polokopulí pro těžký kulomet. Jedná se malé objekty vždy se dvěma vchody, které navazovaly na polní opevnění. Uvnitř se kromě místa pod kopulí nacházela pouze malá místnost, která mohl nouzově sloužit jako pohotovostní úkryt pro vojáky obsazující polní opevnění v okolí. Mezi objekty 4 a 6 je vložen jeden klamný objekt (č. 5 na mapě).

Severovýchodním směrem se nacházejí kousek od sebe další klamný objekt (č. 7 na mapě), v hlubokém výkopu umístěný úkryt pro munici a neobvyklý kulometný objekt. Ten se stejně jako ostatní skládá ze dvou vchodů, malé místnosti, která mohla sloužit jako pohotovostní úkryt a prostoru pod dvěma polokopulemi pro těžký kulomet, které byly na stropnici umístěny zády k sobě. Poslední malý kulometný objekt je vysunut až k železniční trati (č. 10)

Další objektu opěrného bodu se nachází jižně od hlavní silnice. Některé z nich jsou zcela zahrnuty zeminou. Za návštěvu by patrně stál těžký bojový objekt (50.3322475N, 18.9846658E) a malý objekt s pancéřovou polokopulí pro těžký kulomet (50.3338700N, 18.9867972E). Od východu se do tohoto prostoru velmi rychle rozrůstá komplex průmyslových a skladovacích hal