Skans 176 Dypern

Z dříve popsaného údolí řeky Klarälven s hlavní silnicí č. 62 se v prostoru opěrný bodů Klarabro Östra (Skans 178b - 60.7502286N, 12.8090636E) a Klarabro Västra odděluje silnice, která pokračuje severozápadním směrem okolo jezera Letten aby za ním začala opět klesat jihovýchodním směrem fakticky souběžně se zmiňovanou hlavní silnicí č. 62. Nejprve vede zvlněnou krajinou plnou jezer, bažin a lesů, kde se na ní napojují cesty vedoucí od norských hranic. Následně u jezera Mangen začíná kopírovat řeku Mangslidälven.

Na výběžku do jezera Letten se nachází opěrný bod (Skans 177) Letten, který se dle lidarových snímků patrně zachoval v poměrně dobrém stavu. Při poklesu hladiny v jezeře jsou také dobře viditelné pásy protitankových překážek.

Následující opěrný bod již blokuje samotnou silnici. Jedná se o opěrný bod Dypern (Skans 177), někdy také označovaný jako Dypen, což je zároveň název jezera, o který se na své západní straně opevnění opírá. Jedná se sice o poměrně malý opěrný bod, který je však v posledních letech rekonstruován. Část objektů je bohužel uzavřena, přesto stojí rozhodně za návštěvu. V areálu se nachází několik informačních tabulí včetně níže uvedeného nákresu. Umístěn je ve velmi členitém terénu pokrytém skalními bloky. Část obvodové protitankové překážky je tak fakticky tvořena kamennou "zdí" vytvořenou z místních zdrojů. Zbytek je již klasickou překážkou z žulových bloků, které jsou na exponovaných místech se skalnatým podložím přichyceny pomocí ocelových prutů.

Páteř obrany tvoří trojice bojových objektů. Silniční uzávěr postřeloval protitankový kanón umístěný v malém objektu bez zvonu pro pozorování a blízkou obranu a dokonce také bez pozorovacího průzoru vedle střílny. K dispozici byla trojice otevřených postavení v okolí. Jedno z nich působilo svojí palbou do týlu. Na čele obrany se nacházel poměrně raritní typ objektu Ksp VII. Čelně zde působily dva těžké kulomety pootočené od sebe o 40 stupňů, bočně pak další těžký kulomet. Na stropnici byl umístěn zvon pro pozorování a blízkou obranu. Interiér je bohužel nepřístupný. To platí i pro druhý bojový objekt pro tři těžké kulomety. Dva z nich působily bočně do prostoru silnice, na opačné straně jeden do týlu uzávěru. Stavba byla vkomponována mezi velké žulové bloky, což si patrně vynutilo odchylku od standardní podoby objektu Ksp IV a vchod byl umístěn hned vedle střílny těžkého kulometu.

Největším pasivním úkrytem je Sk 24, který pravděpodobně zároveň sloužil jako velitelský objekt. Interiér je volně přístupný, uvnitř se toho ovšem příliš nezachovalo. K dispozici byly další tři pasivní úkryty - jeden Sk 12 a dva Sk 6. Blízkou obranu zajišťovala trojice objektu Kg I pro kruhovou obranu určených pro lehký kulomet. Jejich věže byly postaveny z betonu.