Podrobněji o struktuře festů 1899 - 1916

Kasárenské bloky

Kasárenské bloky představují dominantní stavbu každého festu. Stavěny byly na místech odvrácených od nepřítele tak, aby pokud možno nemohly být vystaveny přímé palbě. Fakticky se jednalo o centrum každého festu, ve kterém byla umístěna veškerá podpůrná infrastruktura. Odtud se také rozbíhaly podzemní komunikace do všech ostatních částí festu.

V závislosti na velikosti festu se jednalo o různě velké stavby a stejně tak kolísal také jejich počet. Fest mohl disponovat několika stejně velkými kasárenskými bloky, mohl však mít také jeden hlavní a několik menších (Obergentringen).

V interiéru se v závislosti na velikosti festu obvykle nacházely dvě patra kasárenských sálů, v nejnižším patře pak byly umístěny kuchyně, kotelna, zásoby vody a pokud nebyl vybudován samostatný objekt, byla tu také strojovna s veškerou potřebnou infrastrukturou (dílna, nádrže na pohonné hmoty) a také pekárna a kotelna. Na stranách budovy bylo umístěno sociální zázemí. Celým objektem bylo obvykle možné procházet pomocí centrálních chodeb. V některých festech byla chodba vedená po vnější straně kasáren, v tom případě byla obvykle vybavena střílnami na ochranu bezprostředního okolí. Nacházely se zde ventilátory jak na elektrický, tak ruční pohon pro případ výpadku energie.

Blízkou obranu zajišťovala síť protipěchotních překážek a několik řad fortové mříže. Prostor před samotnými vchody bylo možné navíc postřelovat pomocí ručních zbraní, případně těžkými kulomety. K dispozici byl také světlomet. Vstup zajišťovalo obvykle několik vchodů, které byly chráněny mohutnými pancéřovými dveřmi a disponovaly zalomenou chodbičkou se střílnou na jejich ochranu. V ojedinělých případech byl na stropnici kasáren k dispozici také pozorovací zvon.

Často byla hlavní kasárenská budova součástí největšího pěchotního fortu, který byl v rámci festu vybudován pro účely blízké obrany. Samostatně stojící kasárna měla za účel obvykle ubytovat dělostřelce nedalekých pancéřových baterií, případně zajistit ubytování pěchotě obsazující nedaleké pěchotní parapety.

Kaponiéry

V průběhu výstavby opevnění prošly objekty zajišťující blízkou obranu fortů a později festů bouřlivým vývojem. Z tohoto důvodu je možné se setkat s celou řadou provedení kontreskarpových kaponiér, které byly později nahrazovány samostatnými objekty, které postřelovaly linie hlavních protipěchotních překážek.

Obvykle se jednalo o objekty s dělostřeleckou výzbrojí, kterou teprve v pozdějších fázích začaly pozvolna vytlačovat těžké kulomety. K dispozici byly pozorovací průzory a pevnostní světlomety. Vše bylo chráněno pomocí pancéřových oponek a desek, které zesilovaly prostor střílen. Objekty byly obvykle podzemní komunikací napojeny na centrální kasárenskou budovu.

Protipěchotní obranu zajišťovaly husté sítě protipěchotních překážek a fortové mříže. U objektů se často v prostoru pod střílnami objevovaly diamantové příkopy. Střílny byly navíc chráněny pomocí krakorců a další soustavy mříží před proniknutím nepřítele ze stropnice.

Kaponíéry byly často navzájem propojeny také pomocí kontreskarpových galerií, ze kterých mohly být vyvedeny další střílny usnadňující postřelování protilehlého svahu stoupajícího do nitra fortu. Galerie navíc plnily funkci protiminovou. Bylo z nich možné v předpřipravených pozicích začít hloubit tunel proti nepříteli, který by se uchýlil k podzemní minové válce s cílem zničit kontreskarpu a uvolnit si tak cestu do pevnosti.

U staršího polygonálního opevnění měly obvykle kaponiéry přímý vstup z prostoru příkopu. U pozdějších staveb je tento vchod buď zazděn nebo se u nich již nenachází vůbec. Případně je přístup řešen nouzových východem v prostoru kontreskarpové galerie.

U kompakních festů rozkládajících se na malé ploše je kapiniérami bráněn celý obvod festu (např. Graf Haeseler). U větších rozprostřených festů jsou pak kontreskarpovými kaponiérami bráněny pouze pěchotní forty, které nesly hlavní tíhu protichotní obrany. Pěchotní opěrné body, které byly součástí festů pak již kaponiérami nedisponovaly a musely si vystačit s pěchotními parapety.

Pěchotní forty a Pěchotní opěrné body

Hlavním úkolem pěchotních fortů v sestavě festů byla blízká obrana a blokování přístupů k pancéřovým bateriím. Oproti běžným pěchotním fortům se lišily především svojí velikostí, v kasárenských budovách bylo navíc nutné ubytovat také velký počet dělostřelců.

Jádrem byly kasárenské bloky, které jsou popsány výše. Na ně byly poternou napojeny jednotlivé pohotovostní úkryty a pozorovací stanoviště, ze kterých vedla celá řada východů na pěchotní parapety. Ty byly provedeny z betonu a kromě zákopového systému a palebných postavení pěchoty byly vybaveny střeleckými stoly pro těžké kulomety, pozorovacími stanovišti (včetně tzv. šneků, případně pozorovacích zvonů), příručními sklady munice, případně postaveními pro rychlopalné kanóny.

Jediným podstatným rozdílem mezi pěchotním fortem a pěchotním opěrným bodem v sestavě festů byla existence příkopu v případě prvně jmenovaného. Jejich obranu zajišťovaly kaponiéry, protipěchotní překážky a fortové mříže. V případě pěchotních opěrných bodů byla okolo položena pouze linie protipěchotních překážek a fortových mříží. Pěchotní opěrné body mohly nicméně disponovat velmi silnou výzbrojí srovnatelnou s pěchotními forty.

Objekty pro pozorování

Pozorovací objekty v sestavě festů byly malými betonovými stavbami, které byly napojeny na podzemní komunikaci (není pravidlem) a disponovaly pouze pancéřovým pozorovacím zvonem. Případně objekt disponoval také úkrytem a výstupem na povrch festu, který používala posádka při obsazování betonových palebních postavení.

Pancéřové baterie

Jako následek vývoje pevnostního stavitelství v Německu došlo postupem let k přesunu pancéřových baterií z volných prostranství do soustavy festů. Zde byly umisťovány na strategická místa umožňující vedení dalekých paleb a zároveň poskytující dostatek ochrany před nepřátelským pozorováním, které by umožnilo přesněji zacílit palbu.

Baterie byly napojeny na podzemní komunikace umožňující spojení především s kasárenskými trakty. Pozorování bylo zajištěno pomocí několika zvonů. Některé z nich mohly být umístěny přímo na stropnici baterie. Pokud však nebylo možné přímé pozorování, zajišťovaly tuto činnost samostatné malé objekty.

Podél celého objektu vedla spojovací chodba. Z ní se vstupovalo do jednotlivých místností a také pod samotné otočné pancéřové kopule. Na chodbě se nacházely elektrické a pro případ výpadku proudu také ruční ventilátory. Obvykle se ve stěně nacházelo také několik střílen pro blízkou obranu. Na jedné straně baterie byla umístěna kaponiéra pro blízkou obranu. V ojedinělých případech měla rozšířenou funkci a postřelovala také linii překážek k sousedním objektům (fest von der Goltz). Kromě tohoto se v baterii nacházela řada místností pro skladování a laborování munice a sklad dělostřeleckého materiálu (náhradních dílů). Jedna místnost pak sloužila jako pohotovostní úkryt obsluhy věží.

Sklady munice byly propojeny s kopulemi pomocí ručních výtahů. Vystřelené nábojnice byly na místě laborovány k opětovnému použití. Teprve v rámci reaktivace v meziválečném období přidala francouzská armáda tobogány, kterými se vystřelené nábojnice vracely do prostoru hlavní chodby.

Samotné baterie měly nejčastěji tři nebo čtyři pancéřové otočné věže. Starší typy baterií disponovaly v ojedinělých případech dvěma kopulemi (Graf Haeseler). Naopak zcela výjimečná baterie se nachází ve festu Lothringen, která disponuje šesti kopulemi.

Dělostřelecké baterie

Jistou specialitou je postavení pro dva kanóny ráže 15 cm na štítové lafetě (lodní kanóny), které je zakomponováno do Festu Wagner v Metách. Kanóny měly být do svých postavení dopraveny až v případě nebezpečí, a to pomocí předem postavené železnice, která končila přímo před objektem. Součásti byl také rozměrný úkryt pro posádku a bezpečné příruční sklady munice.