Typologie

Polygonální pevnosti

I přes svojí evidentní zastaralost tvořily polygonální pevnosti s výzbrojí umístěnou v otevřených postaveních na valech dominantní část výstavby do počátku 90. let 19. století. Jednalo se o typově velice podobné stavby obehnané hlubokým příkopem, který měly většinou tvar pětiúhelníku. V menší míře byly stavěny čtyřúhelníkové forty.

Jednalo se o stavební dokončení starších pevnostních plánů, v případě města Mety byly využity stavebně nedokončené forty, které zde budovala Francie těsně před vypuknutím války v roce 1870. Jejich bojová hodnota však nebyla příliš velká, navíc jejich vzdálenost od centra pevnosti byla zcela nedostačující. Z tohoto důvodu se tyto forty ve strategicky důležitých pevnostech brzy ocitly až ve druhém obranném prstenci.

Některé starší polygonální forty vybudované z kamene (případně z cihel) byly v pozdějších letech mírně modernizovány, především byly zesilovány jednotlivé objekty za pomocí betonu. Na valy byly umístěny menší pancéřové prvky, které zajišťovaly bezpečné pozorování. Na rozdíl od Francie však nedocházelo k výrazným modernizačním pracím. Přednost dostávala výstavba zcela nových moderních staveb dále na předpolí, případně zesilování mezilehlých prostor pomocí dělostřeleckých baterií, přičemž samotné polygonální forty se přeměnily spíše na pěchotní opěrné body.

Dominantou obvodové překážky byl hluboký příkop, který byl chráněn pomocí kaponiér. Jejich výzbroj tvořily rychlopalné kanóny umístěné ve střílnách tvarovaných z kamenných kvádrů. K uzavření střílny byly k dispozici pancéřové oponky, které byly umístěny uvnitř střílny, případně zavěšeny na konstrukci ve střelecké místnosti. K dispozici bylo také několik střílen pro pěchotní zbraně a obvykle také výstup do samotného příkopu. Kaponiéry byly také obvykle navzájem spojeny kontreskarpovou galerií a do nitra tvrze vedly podzemní chodby ústící v kasárenských objektech. V kontreskarpové galerii byly také připraveny štoly pro případné vedení protiminové války.

Hlavní dominantou samotného fortu byl hlavní kasárenský objekt. Jednalo se o mohutnou nadzemní stavbu. Jednotlivé místnosti měly velká okna, které byly opatřeny železnými okenicemi se střílnami pro pěchotní zbraně. Dále se zde nacházela řada menších úkrytů pro posádku a munici. Hlavní výzbroj byla umístěna na valech v otevřených postaveních.

V období 1870 - 1890 byly po celém Německu stavěny forty na základě typizovaného projektu, které se nazývaly Biehlerovy forty. Jedná se o poslední fázi výstavby starších fortů před mohutným nástupem pancéřových prvků do opevnění a vzniku pancéřových fortů a následně festů. Jejich výstavba probíhala především ve Štrasburku, Kolíně, Inglstadtu, Poznani, Toruni a Kaliningradu, kde tvořily kompletní pevnostní prstenec. V menším měřítku byly stavěny například ve Špandau, Ulmu, Meinzu a Magdeburgu.

Pancéřové forty

Pancéřové forty lze označit za jakéhosi předchůdce festů, velice zjednodušeně řešeno je lze označit za polygonální pevnosti, ve kterých byla umístěna hlavní výzbroj v pancéřových kopulích. které zesilovaly odolnost hlavní dělostřelecké výzbroje. Do současné doby se dochoval například Fort Kameke (1876 - 1879) v Metách, který je vyzbrojen dvojící kopulí Gruson pro dva kanóny ráže 150 mm (nachází se však v aktivním vojenském prostoru a tudíž je nepřístupný). Podobné stavby byly budovány také v Ingolstadtu.

Vůbec prvním pancéřovým fortem s moderními kopulemi pro houfnici ráže 210 mm byl patrně Fort I Buchtafort (Feste König Wilhelm I tvrze Toruň (1888 - 1892). Následně byly vybudovány dva pancéřové forty zcela atypického trojúhelníkového tvaru v Mutzigu. Ty se následně staly součástí festu Kaiser Wilhelm II. Právě osoba, po které je tento fest postaven byla původcem úpravy tvaru fortů. Hlavním cílem tohoto specifického tvaru bylo snížit nároky na dělostřeleckou výzbroj chránící obvodové příkopy a to především z finančních důvodů.

Je otázkou zda při rozhodování nedošlo k jistému ovlivnění koncepcí výstavby moderních fortů v Belgii, kde Henri Alexis Brialmont (1821 - 1903) preferoval právě tento tvar při stavbě pevností Lutych a Namur (dalším společným znakem bylo užití tzv. centrálního masivu, na kterém byly na malém prostoru umístěny veškeré těžké zbraně v mohutných pancéřových prvcích). To však nemění nic na faktu, že jeden z fortů musel být nakonec během realizace přestavěn na čtyřúhelníkový tvar kvůli problémům s podložím.

Veškerá výzbroj pancéřového fortu byla umístěna v pancéřových věžích. Jednalo se především o těžké dělostřelectvo umístěné v kopulích po jednom kanónu. Blízkou obranu zajišťovaly otočné výsuvné věže vyzbrojené rychlopalnými kanóny menších ráží. Jak již bylo zmíněno, obranu obvodového příkopu zajišťovaly rychlopalné kanóny umístěné ve střílnách pod betonem. Pozorování zajišťovaly pancéřové zvony, případně také otočné věže. Jako stavební materiál již pozvolna začal převažoval prostý beton.

Hezkou ukázkou pancéřových fortů jsou dvě pevnosti spadající do festu Graf Haeseler. Vybudovány byly na dvou dominantních výšinách na východním břehu Mosely jižně od Metz. Především jižní fort, který je označován jako Sommy je klasickým pancéřovým fortem, který má hlavní dělostřeleckou výzbroj umístěnou přímo na stropnici hlavního kasárenského objektu. Centrální objekt je obehnán pěchotním postavením na vysokém valu, které je doplněno úkrytem pro pěchotu a několika pozorovacími stanovišti. Blízkou obranu centrální budovy zajišťovala řada střílen v týlové stěně a to v několika úrovních nad sebou. Dva vchody do kasárenské budovy byly zajištěny lomenou chodbou provedenou mimo samotný objekt. V případě nebezpečí tak bylo možné výbuchem tyto vchody uzavřít, aniž by došlo k poškození samotné stavby. Celý fort je navíc obehnán hlubokým příkopem, který je chráněn pomocí kaponiér umístěných v kontreskarpě. Tyto bojové objekty disponovaly samostatnými vchody, které byly dodatečně zabetonovány. Nechyběl zde diamantový příkop pod střílnami. Kromě husté sítě protipěchotních překážek se zde nacházely také dvě řady fortové mříže. Pomocí schodiště byl přístupný také prostor před ochranným příkopem, kde se nacházelo další pěchotní postavení kryjící obvodovou překážku. Severněji položený fort již disponoval oddělenými kasárnami od pancéřových baterií a výrazně zde narostl také počet podzemních komunikací. Neobvyklý je také velký počet objektů na ochranu nezvykle tvarovaného příkopu. Jedná se tak o jakýsi mezistupeň mezi pancéřovým fortem a festem.

Pancéřové baterie

Především ve velkých pevnostech byly budovány v prostorech mezi forty samostatné pancéřové baterie. Byla to reakce na bouřlivý technologický pokrok na poli dělostřelecké výzbroje. V jeho důsledku bylo nejen v Německu rozhodnuto "odstěhovat" hlavní výzbroj mimo samotné forty, které bylo jednoduché identifikovat v terénu a zaměřit se na ně intenzivní dělostřeleckou palbou.

Zbraně byly umisťovány do zesílených polních postavení, vhodně umístěných v terénu. Dalším krokem byla výstavba speciálních objektů výhradně pro dělostřeleckou výzbroj a pozorování. V okolí se nacházela silná síť protipěchotních překážek. Blízkou protipěchotní obranu zajišťovaly nedaleko se nacházející starší forty. Tyto baterie byly později také začleňovány do sestavy festů, kde se stávaly jejich pevnou součástí, která byla podzemními komunikacemi spojena s ostatními hlavními objekty.

Pancéřové baterie byly hojně budovány v prostorech mezi již existujícími staršími forty. Částečně se jednalo o reakci na rostoucí sílu dělostřelectva v 80. letech 19. století, která vyhnala většinu hlavní výzbroje tvrzí umístěné na valech v otevřených postaveních do méně exponovaných míst, většinou mimo samotné pevnostní objekty.

Pancéřové baterie tak lze považovat za jakýsi vývojový mezistupeň mezi staršími polygonálními forty a moderními festy. I přes poměrně značné množství postavených baterií se jich dodnes příliš nedochovalo (s výjimkou těch, které se nacházejí v aktivních vojenských prostorech - např. Toruň).

Za světlou výjimku lze považovat pancéřovou baterii Plappeville, která je dnes volně přístupná a dochovala se v poměrně dobrém stavu. Nachází se na táhlém hřebeni jižně od stejnojmenného fortu. Jedná se o soustavu dvou pancéřových baterií, které jsou navzájem spojeny podzemní komunikací. Ve stropnicích jsou osazeny kopule H.P.T 95 pro houfnice ráže 150 mm. Většina věží se dodnes dochovala včetně hlavní svých zbraní.

Samotná stavba dělostřelecké baterie je rozdělena hlavní galerií podélně na dvě části. V té blíže k nepříteli se nacházely sklady munice, výtahy usnadňující její transport a vchody do šachet pod samotnými kopulemi. V druhé části se nacházela potřebná podpůrná infrastruktura včetně ubikací pro posádku. Vchody a okna bylo možné zakrýt pomocí ocelových plátů, které disponovaly střílnami pro ruční zbraně. Stavba byla provedena z kombinace kamene, cihel a betonu, pouze prostor v okolí pancéřových kopulí a celá stropnice byla provedena z prostého betonu.

Pozorování usnadňovaly dvě samostatné pozorovatelny, umístěné na předpolí, které byly se zbytkem baterie spojeny podzemní komunikací. Jeden objekt disponoval pozorovacím zvonem P.B.St 96, druhý otočnou kopulí P.B.T. 96.

V případech kdy bylo možné vést pozorování přímo z pancéřové baterie, byly pancéřové pozorovací zvony umisťovány přímo na jejich stropnici. Blízkou obranu proti útočníkovi zajišťovala hustá síť protipěchotních překážek. V okolí se navíc obvykle nacházelo ještě několik pěchotních, případně také muničních úkrytů.

Druhou variantou pancéřových baterií bylo postavení pro námořní kanóny s pancéřovým štítem. Jednalo se o typizovanou stavbu, která kromě samotných kanónů disponovala obvykle také jedním pozorovacím zvonem (P.B.St. 96L).

Jednalo se především o levnější variantu dělostřelecké baterie, její hlavní slabinou však byla poměrně snadná identifikace v okolním terénu, díky které se na ní velmi snadno mohlo zaměřit nepřátelské dělostřelectvo.

Z tohoto důvodu se později jen ve výjimečných případech dostala tato stavba do sestavy moderních festů. I přes vyšší finanční náklady byla dávána přednost bateriím s dělostřelectvem umístěným v otočných pancéřových věžích. Výraznou výhodou byl naopak větší dostřel oproti dělům umístěným otočných věžích.

Festy

Za vrchol pevnostní výstavby do roku 1914 lze považovat výstavbu Festů. Jedná se o jakýsi mezistupeň mezi polygonálním opevněním a moderním opevněním budovaným v meziválečném období. Opevnění zde pozvolna opouští uzavřenou formaci, kterou tvoří masivní obvodová překážka jejíž dominantou je hluboký příkop a kde je na poměrně malém prostoru umístěna hlavní výzbroj. Navíc dochází k oddělení různých bojových funkcí pevnosti a jejich umístění do jednotlivých objektů. Pozvolna se oddělují samostatné pěchotní objekty tvořící čelo pevnosti, jejichž hlavním cílem je pomocí bočních paleb chránit přístup do nitra tvrze. Jako jakýsi relikt z minulosti zde stále zůstávají otevřená palebná postavení na valech pro vedení přímé palby z pěchotních zbraní, které v pěchotních postaveních umožňují kruhovou obranu. Vznikají samostatné objekty pro pozorování, odděleny jsou od sebe kasárenské budovy a pancéřové baterie, ve kterých je umístěna hlavní výzbroj festů. Odděleno od sebe je tak také těžké dělostřelectvo a pěchotní výzbroj. V rámci festů, které se rozkládají na ohromné ploše, dosahující až několika stovek hektarů, tak vznikají autonomní pěchotní opěrné body, mnohdy stále chráněné pomocí hlubokých příkopů a silných protipěchotních překážek. Naopak na relativně volných a otevřených prostranstvích jsou umístěny pancéřové dělostřelecké baterie a na výhodných místech samostatné objekty pro dělostřelecké pozorování.

Festy lze označit jako jistou "skládačku" ostatních zde popsaných typů pevností do jednoho celku. Starší polygonální pevnosti zbavené hlavní dělostřelecké výzbroje zde vystupují s jistými stavebními úpravami jako pěchotní opěrné body (I-Werky), disponující velkou palebnou silou proti útočící pěchotě. Tyto stavby navíc svojí palbou kryjí i ostatní pevnostní stavby. Lehce v týlu a skryté se zde nacházejí pancéřové baterie s hlavní výzbrojí, případně jsou do sestavy festů začleněny celé pancéřové forty. To celé je doplněno řadou pěchotních postavení, úkrytů a dělostřeleckých pozorovatelen.

K prvnímu bojovému nasazení festů došlo až v roce 1944, kdy na některé z nich útočila americká armáda (Thionville, Metz). I s odstupem mnoha let a bez většiny vybavení ukázaly svojí vysokou bojovou hodnotu.

Podrobnější struktura festů

Pěchotní forty a opevněné pozice

Vzhledem k extrémní finanční náročnosti festů nebylo jimi možné zajistit veškerou obranu. Na méně důležitých místech, případně pro zesílení obrany mezi jednotlivými festy tak byly budovány běžné forty rozkládající se na relativně malé ploše. Prim hrála pěchotní výzbroj. Pro vedení bočních paleb sloužily kanóny ráže 77 mm umístěné v pancéřových deskách. Ve fortech nejmodernější konstrukce bylo počítáno také s nasazením dvojčat kanónů ráže 100 mm v pancéřových deskách. Dále zde byly osazovány pevnostní světlomety, pozorování zajišťovalo několik pancéřových zvonů. Nechybělo zde pěchotní postavení s betonovými zákopy, úkryty a postaveními pro těžké kulomety a rychlopalné kanóny.

Pěchotní forty jsou v porovnání s moderními festy malými kompaktními stavbami, které zahušťovaly obranu na méně důležitých místech. Jak již název napovídá, nedisponovaly nejtěžší výzbrojí umístěnou v otočných pancéřových věžích. Do boků kasárenského traktu však byly často umísťovány pancéřové desky pro dvojici kanónů ráže 77 mm. Kromě nich tvořily hlavní výzbroj především těžké kulomety. Kanónům byly k dispozici světlomety umístěné v pancéřových deskách. Bezpečné pozorování zajišťovaly pozorovací zvony, obvykle typu WT.

Blízkou obranu zajišťovaly jedna až dvě kaponiéry umístěné v příkopech na čele fortů. Týl obvykle svojí palbou zajišťovaly zbraně umístěné v hlavním kasárenském objektu. Příjezdovou cestu navíc mohl chránit menší samostatný objekt. Kromě ubikací se ve spodním patře nacházely kuchyně, pekárna, zásobníky na vodu a pohonné hmoty, dílna a strojovna. Poternou byla kasárna spojena nejméně s jedmín pěchotním úkrytem, ze kterého vedly východy na pěchotní parapety.

Vzhledem k pozdějšímu vzniku samostatných pěchotních fortů jsou tyto stavby proveden většinou kompletně z betonu. U nejnovětších staveb již všude v interiéru dominuje na stropnicích vlnitý plech. Často byla posílena boční palba do prostoru sousedních objektů a to jak pomocí kanónů ráže 77 mm, tak pomocí těžkých kulometů.

Pěchotní opevněné pozice jsou permanentním polním postavením, v jehož týlu jsou umístěny různé druhy úkrytů pro pěchotu a munici. Na strategicky výhodných místech jsou doplněny pěchotními pozorovatelnami. Na čele opevněné pozice jsou umístěny vybetonované zákopy s palebnými postaveními, pozorovacími "šneky" a případně také pozicemi pro rychlopalné kanóny. Celý systém byl navíc doplněn hustou obvodovou překážkou.

Na nejohroženějších místech a zároveň tam kde to umožňovaly přírodní podmínky, byly do předpolí vysunuty ochranné příkopy, které byly chráněny pomocí betonových kaponiér, které disponovaly rychlopalnými kanóny a těžkými kulomety. Samotné kaponiéry byly obvykle napojeny podzemní komunikací s úkryty nacházejícími se hlouběji v týlu pěchotního postavení.

Mezilehlé objekty a úkryty

Kromě výstavby mohutných fortů, festů a pancéřových baterií byly budována i řada menších objektů, především úkrytů, které zesilovaly linii opevnění a především uzavíraly proluky mezi většími stavbami. Především po vypuknutí krize dělostřeleckého granátu, kdy bylo dělostřelectvo intenzivně stěhováno mimo starší forty do dělostřeleckých polních postavení, byla v jejich blízkosti vybudována celá řada úkrytů pro dělostřelce a munici.

Případně stavby tvořily pěchotní opevněné pozice. Budovány byly především těsně před vypuknutím války, případně v jejím průběhu a to podél dlouhodobě ustálené fronty.

Úkryty byly budovány již od počátku opevňovacích prací a to jak na východní, tak na západní frontě. Jednalo se především o dva typy pěchotních úkrytů, které se od sebe lišily svojí velikostí a o úkryty muniční a úkryty pro dělostřelce.

Jako stavební materiál většinou sloužily cihly a kámen, stropnice byla zesílena pomocí betonu. Později byly budovány z betonu. V rámci pěchotních postavení byly budovány také malé pozorovatelny, které disponovaly pěchotními pozorovacími zvony.