VÝZBROJ A VYBAVENÍ

Na německých fortech se dá setkat se širokou škálou výzbroje. Kromě speciálních "pevnostních" zbraní se jednalo především o běžné ruční zbraně, které patřily do výzbroje polních jednotek. Podobně tomu bylo i v případě dělostřelectva. Vzhledem k zaměření těchto stránek bude pozornost věnována především výzbroji určené do pevnostních staveb. Jednalo se o rychlopalné kanóny a kulomety pro blízkou obranu a o pevnostní dělostřelectvo pro vedení dalekých paleb.

Těžké kulomety

Dominantním představitelem této výzbroje a to nejen v pevnostech byl těžký kulomet Maxim 08 (MG08). Jedná se o licenční výrobek, který vzešel z vynálezu Hirama Maxima, rodilého Američana, který však dlouhodobě žil ve Velké Británii, kde také získal občanství. Původní prototyp byl vyvinut v roce 1884, v Německu tuto zbraň produkovala s velkým úspěchem společnost Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken A.G.. Vodou chlazený těžký kulomet ráže 7,92 mm měl kadenci 400 - 500 ran za minutu, s maximálním dostřelem 3500 metrů (prakticky okolo 2000 metrů). Munice byla dodávána na pásech po 250 kusech, hmotnost samotné zbraně bez lafetace byla necelých 27 kilogramů bez vody. Úsťová rychlost byla 900 metrů za vteřinu.

V pevnostech se mu dostalo bohatého využití. Budována pro něj byla otevřená stanoviště přímo na valech pro pěchotu, používán byl k blízké obraně jak prostorů v okolí kasárenských budov, tak v samotných příkopech, kde pozvolna nahrazoval rychlopalné kanóny. V nejmodernějších stavbách byla střílna tvarována v betonu. Ochranu zbraně zajišťovala pancéřová oponka, která byly zazděna dovnitř střílny a jejíž dva díly se daly ovládat pomocí pák zevnitř objektu.

Pancéřová kasemata pro těžké kulomety

Zcela unikátní záležitostí je pancéřová kasemata pro tři těžké kulomety a světlomet, která je umístěna v jednom z nejmodernějších pěchotních fortů vybudovaných v Metách - Bois-la-Dame. Jejím hlavním cílem bylo vedení boční palby do prostoru sousedních pěchotních postavení, které blokovaly průchod po náhorní plošině mezi pěchotními tvrzemi Marival a Bois-la-Dame.

Samotná kasemata je uvnitř rozdělena na dvě části. V menší z nich se nachází za pancéřovou oponkou světlomet (Uvnitř se dochoval systém protizávaží). Ve větší byly umístěny samotné těžké kulomety. Přístup je možný pouze pomocí žebříku. K dispozici byly čtyři pozorovací průzory. Tloušťka pancéře byla okolo 20 centimetrů.

Dělostřelecká výzbroj

Do příchodu těžkých kulometů tvořily děla dominantní výzbroj opevnění a to jak pro blízkou obranu, tak pro daleké palby proti nepřátelskému dělostřelectvu.

Pro blízkou obranu, především pro postřelování příkopů sloužily rychlopalné kanóny ráže 5 cm (5 cm Schnellfeuerkanone). Kadence činila 35 - 40 ran za minutu. Maximální dostřel činil 3200 metrů s úsťovou rychlostí okolo 440 metrů za vteřinu. Jejich velkou nevýhodou byla především cena, a to jak samotného kanónu, tak munice. Střílny byly původně tvarovány pomocí kamenných bloků, později byly provedeny z betonu. Ani v jednom případě však nechyběla pancéřová oponka, kterou bylo možné ovládat z bojové místnosti a která uzavírala prostor střílny (u starších objektů byla oponka zavěšena na železné konstrukci přímo v bojové místnosti). K pozorování byly určeny průzory, které byly také chráněny pomocí pancéřových oponek. Pro usnadnění vedení palby v noci byly často objekty vybavovány světlomety. V ojedinělých případech byly kanóny použity k vedení bočních paleb k sousedním objektům.

V pancéřových deskách byly ve dvojicích umísťovány kanóny ráže 7,7 cm. Budovány byly především v moderních pěchotních objektech, kde byly umisťovány přímo do hlavního kasárenského objektu. Boční palba byla vedena směrem k sousednímu objektu (kterým byl navíc veden pás protipěchotních překážek). Často byly také součástí festů, kdy opět vedly palbu z hlavní kasárenské budovy směrem k sousedním festům, nebo pěchotním postavením. Pro pozorování byl vždy k dispozici pěchotní zvon typu WT. Přímo v objektu, nebo v jeho blízkosti se navíc nacházela mohutná pancéřová deska, která za svojí ochrannou oponkou skrývala výkonný světlomet, který byl schopný usnadňovat vedení bojových operací v noci. Za extrémní případ lze považovat kombinaci, která byla vybudována v nedokončeném pěchotním postavení Marival, kde kvůli velkému sklonu terénu bylo nutné umístit pancéřovou desku pro kanóny, desku pro světlomet a pozorovací zvon přímo nad sebe. Stejnou funkci jako tako zbraň zastávaly objekty pro rychlopalné kanóny ve střílnách pod betonem (např. Feste Wagner).

Anglické pancéřové kaponiéry

Po obsazení Strasbourgu v roce 1871 vyvstala akutní potřeba zesílení opevnění tohoto strategicky významného města. Před starší opevnění tak byla v poválečném období předsunuta obranná linie, kterou tvořil vodní příkop se zemním valem, v jehož týlu byla umístěna celá řada úkrytů. Pro potřeby obrany samotného příkopu bylo použito neobvyklého řešení. Již v době výstavby byly bojové objekty postavené na vnitřní straně příkopu považovány za příliš exponované a snadno zničitelné nepřátelskou palbou. Pro zvýšení bojové hodnoty tak byl vyhlédnut produkt společnosti Cammell ze Sheffieldu. Dovezeno bylo pět pancéřových kaponiér, které byly obloženy žulovými bloky. Výzbroj tvořily čtyři kanóny, pravděpodobně ráže 80 mm.

Dodnes se dochovaly tři exempláře. Jeden z nich se však bohužel nachází v nepřístupném areálu vojenské akademie. Zbylé dva jsou však z venčí volně přístupné.

Dělostřelecká výzbroj v otočných věžích

Hlavní výzbroj tvrzí byla umisťována v pancéřových otočných kopulích. Jejich vývoj je spojen především se společností Gruson, která je dodávala do celé řady zemí na celém světě.

Oproti francouzské konkurenci se německé kopule vyznačovaly několika výhodami. Dělostřelecká výzbroj byla rozložena do většího počtu pancéřových prvků, které bylo náročnější zničit. V každé kopuli byl umístěn pouze jeden kanón, což eliminovalo problémy s otřesy a následným nepřesným mířením u kopulí osazených dvěma zbraněmi. Také co se týče dostřelu, vycházely německé kopule o něco lépe a hlavní výhoda spočívala především ve snadnosti ovládání, která pramenila především z jednoduché konstrukce celé zbraně. Díky probíhající rekonstrukci kopulí na festu Wagner bylo možné prohlédnout si kompletně rozloženou věž - a dílů je překvapivě málo.

Přehled německých dělostřeleckých věží

Pozorování

Společně s vyřešením problematiky dostatečné ochrany hlavní výzbroje fortů bylo nutné také zabezpečit pozorování a řízení palby. K tomuto účelu byla vyvinuta celá řada pancéřových prvků, které umožňovaly bezpečné řízení palby a pěchotní pozorování pro potřeby blízké obrany. Pozorovací kopule byly označovány jako pancéřová pozorovací stanoviště (P.B.St.), pancéřové pozorovací věže (P.B.T.), které byly otočné, nebo pozorovací věže - "pozorovací zvony" (W.T.).

Přehled německých pancéřových prvků pro pozorování

Světlomety

Velká pozornost byla při výstavbě věnována problematice vedení bojové činnosti za zhoršených podmínek, především v noci. Pro účely blízké obrany jednotlivých staveb byly vedle střílen pod betonem, případně do pancéřových desek v bojových objektech umísťovány pevnostní světlomety, které měly osvětlovat palebné prostory.

V německých festech se dočkaly světlomety hojného použití. Umístěny byly v blízkosti zbraní (kulometné, dělostřelecké), které měla jako primární cíl blízkou obranu kasárenských bloků, bojových objektů, případně příkopů nebo protipěchotních překážek umístěných na předpolí tvrzí.

U modernějších pěchotních postavení navíc asistovaly pevnostnímu dělostřelectvu umístěnému v pancéřových deskách, jejichž hlavním úkolem bylo boční postřelování prostorů mezi jednotlivými forty. Na níže uvedené fotografii interiéru objektu pro světlomet jsou dobře viditelné protizávaží, umožňující vysouvání ochranné pancéřové desky.

Světlomety byly hojně používány také v kombinaci s těžkými kulomety nebo rychlopalnými kanóny určenými k blízké obraně. Níže uvedená fotografie zachycuji vnitřek malé desky pro světlomet se zasunutou ochrannou pancéřovou deskou v pěchotním fortu Bois-la-Dame.

Vybavení objektů

Především v nejmodernějších festech, které budovalo Německo na hranicích s Francií, byla věnována velká pozornost zajištění dostatečného komfortu pro posádku, a to především ve srovnání s francouzskými forty. V centru velkých festů byla budována velká několikapatrová kasárna, která nabízela ve srovnání s konkurencí jen těžko představitelný komfort. Samozřejmostí bylo například ústřední topení, velké zásobníky vody, komfortní sociální zázemí, kuchyně nebo pekárna.

Vnitřní vybavení německých objektů

Pěchotní postavení a překážky

Součástí rozlehlých festů byla celá řada pěchotních postavení s betonovými zákopy, postaveními pro těžké kulomety a rychlopalné kanóny a pěchotní úkryty s napojením na centrální část pevností. Pro potřeby pozorování byly budovány zesílené pozorovatelný, díky tvaru někdy nazývané šneky.

Po obvodu byly budovány souvislé linie protipěchotních překážek, kterými byly obehnány také jednotlivé objekty na povrchu tvrzí. Především v případě starších objektů byl navíc povrch obehnán hlubokým příkopem, který byl chráněn pomocí objektů umístěných v kontreskarpě. Oblíbenou překážkou, často budovanou v několika řadách za sebou byla vysoká fortová mříž. Postupem času bylo pozvolna upouštěno od budování hlubokých obranných příkopů. V takovém případě obranu zajišťovala široká protipěchotní překážka a malé bojové objekty, které ji postřelovaly boční palbou. V některých případech disponovaly také pozorovacími zvony.

Pozorovací stanoviště byla součástí pěchotních postavení, a to ve všech typech staveb. Toto zařízení je často označováno jako "šnek". Umožňovalo relativně bezpečné pozorování ze zákopových systémů, které většinou byly provedeny z betonu. Velmi často je přímo na pozorovacím stanovišti nakreslen obrys okolní krajiny, který se nachází na předpolí.

Kromě kovového provedení je možné narazit také na betonovou variantu a to především v soustavě festů.

K obraně proti útočící pěchotě byla používána celá řada překážek. Kromě klasických příkopů, které byly postřelovány dělostřeleckou a kulometnou výzbrojí a které znemožňovaly přístup na samotný povrch tvrze, byly hojně používány protipěchotní překážky (kolíky) v kombinaci s ostnatým drátem, umístěné v několika řadách za sebou.

Hojně byla používána také fortová mříž, a to ve mnoha případech v několika řadách za sebou. Z tohoto důvodu v kombinaci se současnou bujnou vegetací vytváří téměř nepřekonatelnou překážku při návštěvách povrchu tvrzí.

Níže uvedená fotografie zachycuje příkop festu Graf Haeseler (Sommy). Zem je poseta protipěchotní překážkou, na pravé straně ji již spadlá fortová mříž.