Jako poslední u Thionville byl vybudován malý fest Königsmachern, který stejně jako Illingen nachází na pravém břehu Mosely. Fest uzavíral komunikace a železnici vedoucí hlouběji na německé území. Vybudován byl na poměrně výrazném návrší (217 m.n.m.) mezi obcemi Basse-Ham a Koenigsmacker. Posádku mělo tvořit 1180 mužů. Podzemní komunikace spojující jednotlivé objekty přesahovaly délku 2500 metrů. Takto vysoké číslo má za vinu především dlouhá kontreskarpová galerie.
Jádro festu tvořila pancéřová baterie vyzbrojená čtyřmi otočnými kopulemi pro kanóny ráže 105mm s dlouhou hlavní. Dělostřelecké pozorování zajišťovaly dva pancéřové zvony typu PBSt. 05. Nedaleko baterie se nacházela také budova elektrárny, která byla zcela zapuštěna pod úroveň terénu.
Pěchotě byly k dispozici tři hlavní kasárenské budovy a nezvykle vysoký počet pěchotních pohotovostních úkrytů, kterých bylo celkem osm. Střelecké parapety byly většinou pouze v zemním provedení, které bylo případně zesíleno kamenem. Pěchotní pozorování zajišťovaly zvony typu WT.
Poněkud neobvykle byla provedena také obvodová překážka, která byla přibližně ze dvou třetin provedena hlubokým ochranným příkopem s vybetonovanou kontreskarpou, kde se nacházela také galerie, ze které vedly po celé délce střílny pro ruční zbraně. Spojeny byly především dvě oboustranné kaponiéry, které navíc disponovaly zvony typu WT. Z tohoto důvodu bylo nutné v jejich okolí výrazně vysunout protipěchotní překážku ještě před prostor samotného příkopu. Zbývající část obvodu festu byla chráněna protipěchotní překážkou, do které byl vestavěn samostatný oboustranný objekt pro boční palbu, který také disponoval zvonem WT.
V průběhu 1. světové války se tento fest stejně jako ostatní nijak nezapojil do bojových aktivit. Pro obsazení francouzskou armádou sloužil jako záložní postavení Maginotově linii, jejíž jedna velká dělostřelecká tvrz byla vybudována pouze o jeden kopec severněji – jednalo se o dělostřeleckou tvrz Métrich.
V současné době jsou vchody do festu uzavřeny, což souvisí s pozvolnými pracemi, které by upravily celý prostor po vzoru festu Illingen tak, aby byl přístupný veřejnosti formou naučné stezky. V nedávné době byl vyčištěn prostor před jednou z kasárenských budov a byl zde také postaven památník vojákům, který obsadili tento fest na sklonku 2. světové války. Interiér festu je z větší části prázdný, některé části by měly být navíc zatopeny. Přesto se jedná o velice zajímavou stavbu, která stojí alespoň zvenčí za návštěvu.