Feste Kaiser Wilhelm II (Mutzig)

V průběhu let po obsazení Alsasla a Lotrýnska vyvstala potřeba uzavřít přístupové trasy ke Strasbourgu a nespoléhat se pouze na prstenec opevnění v jeho bezprostřední blízkosti. Z tohoto důvodu bylo vybíráno vhodné místo, ze kterého by bylo možné pomocí dalekých paleb kontrolovat rozsáhlá území a především klíčové komunikace vedoucí z Francie. Vybrán byl masiv nad obcí Mutzig, podle které v současné době nese fest také jméno. Jeho plochý hřeben poskytoval dostatek místa pro stavbu rozsáhlého opevnění, navíc se zde umístěné dělostřelecké baterie nacházejí vysoko nad okolním terénem, který mohou bez větších problémů kontrolovat. Část úbočí je navíc dostatečně strmá na to, aby poskytovala ochranu před případným pěchotním útokem. Jisté nebezpečí tak představoval pouze útok po severních svazích.

Se stavbou bylo započato v roce 1893 a plynule pokračovala až do roku 1916. Za více než dvacet let výstavby tak byla z původně plánovaných pěti pancéřových fortů vybudována největší německá pevnost s názvem Feste Kaiser Wilhelm II. Fest vyniká řadou specifik a prolínají se v něm snad veškeré stavební fáze moderní německé fortifikační výstavby.

Jako první byly budovány dva pancéřové forty (z původně pěti plánovaných), které nesly označení Ostfort (1893 – 1895) a Westfort (1895 a 1897). Jednalo se unikátní stavby, které nebyly nikde jinde v Německu realizovány. O jejich vznik se zasloužil tehdejší císař Wilhem II, po kterém byl později celý fest pojmenován. Bezpochyby byla výstavba ovlivněna stavbou pancéřových fortů v Belgii a především názory jejich stavitele – H. A. Brialmonta. Neobvyklý je tak především tvar fortů, který byl navržen jako trojúhelníkový. Argumentováno zde bylo především menší potřebou finančně náročného rychlopalného dělostřelectva pro potřeby ochrany příkopů. V průběhu výstavby však bylo u Ostfortu naraženo na natolik tvrdé podloží, že nakonec musel být tvar příkopu změněn na čtyřúhelníkový.

Jak již bylo zmíněno, jediným trojúhelníkovým fortem ve německých fortifikacích je Westfort festu Kaiser Wilhelm II. Jeho hlavní výzbroj tvořily 4 kanóny ráže 150 mm v pancéřových kopulích HPT 93. Blízkou obranu zajišťovaly dvě otočné výsuvně věže pro rychlopalné kanóny ráže 57 mm (tyto kopule se dodnes zachovaly pouze ve festu Mutzig). Ve střílnách postřelujících šest metrů hluboké ochranné příkopy byly instalovány rychlopalné kanóny ráže 53 mm. Hlavní dělostřelecká výzbroj později v rámci celého festu nesla označení Batterie 2.

Ostfort v průběhu výstavby získal čtyřúhelníkový tvar. Jeho výzbroj byla oproti Westfortu bohatší, na stropnici centrálního masivu byly osazeny pancéřové kopule pro čtyři kanóny ráže 150 mm typu HPT 93, blízkou obranu zajišťovalo 6 otočných výsuvných věží pro rychlopalné kanóny ráže 57 mm. V rámci pozdějšího festu byla zde umístěná dělostřelecká baterie označovaná jako Batterie 5.

Především v souvislosti s nedostatkem finančních prostředků došlo v následujících letech k redukci plánů výstavby a místo pancéřových fortů byly budovány pouze pancéřové baterie pro kanóny ráže 100 mm umístěné ve štítových lafetách s pancéřováním silným 80mm. Na samotných hranách náhorní plošiny tak byly vybudovány tři dělostřelecké baterie s označením Batterie 1, 3 a 4. Jejich bezprostřední okolí bylo bráněno pomocí střeleckých parapetů a řady pěchotních úkrytů. Dělostřelecké pozorování usnadňovaly pozorovatelny s pancéřovými zvony. Do pěchotních parapetů byly osazovány v hojném množství pojízdné pancéřové kopule FLP 90 s rychlopalným kanónem ráže 53 mm. Své místo zde nalezly také prototypy pojízdné pozorovatelny, které nebyly z finančních důvodů zavedeny do sériové výroby.

Blízkou obranu celého povrchu zajišťovalo 21 pěchotních opěrných bodů (úseků pěchotních parapetů - v dobových mapách jsou označeny jako ochranné zákopy). Ty byly vybaveny soustavou pěchotních úkrytů, pozorovatelen a střeleckých parapetů. Před nimi se nacházela hustá protipěchotní překážka a především na jižní straně také strmé skalnaté srázy. Pouze v bezprostřední blízkosti Batterie 1, které se nacházela v severozápadním cípu festu, se nenacházely dostatečné přírodní překážky, a proto zde bylo přistoupeno k vybudování ochranné příkopu, který byl postřelován těžkými kulomety z oboustranného objektu umístěného v kontreskarpě. V kontreskarpové galerii byly navíc vyraženy štoly pro vedení protiminové války. Na rozdíl od festů vybudovaných v okolí Mét (Metz) se zde nacházelo pouze minimum podzemních chodeb. Jednou z nich bylo propojení kontreskarpy s úkrytem J16 a druhým příkladem byla podzemní komunikace vedoucí z válečných kasáren III do dělostřelecké baterie 6 (Batterie 6).

Tato baterie byla zároveň poslední vybudovanou dělostřeleckou baterií (1904 – 1906), do které se navíc dostala moderní výzbroj v podobě čtyř kopulí pro kanóny ráže 105 mm typ PT96 s dostřelem více než 10 kilometrů.

Kromě mírových kasáren byly vybudovány také válečná kasárna (Kasarne I, II a III). V rámci festu byly vybudovány čtyři elektrárny s motory Deutz. Jistý problém představovalo zásobování vodou, studny zde měly hloubku přes 200 metrů. K dispozici zde byla řada kuchyní, ošetřoven, pekáren a pohotovostních úkrytů. Nemocnice byla umístěna ve válečných kasárnách. V souvislosti s tím, jak se rozrůstala velikost festu, docházelo také k rapidnímu nárostu požadované osádky, která ve finální fázi dosáhla 6500 mužů.

Fest se podobně jako opevnění budované v prostoru Metz – Thionville nijak významně nezapojil do válečného konfliktu 1. světové války. Po jejím konci celý fest připadl nepoškozený do rukou Francie, která jej podrobila pečlivému zkoumání, jehož závěry byly později použity při výstavbě objektů na Maginotově linie. V poválečném období zde byly dokonce provedeny některé stavební úpravy umožňující obranu v případě válečného konfliktu s Německem. Také 2. světovou válku přežil fest bez větších poškození, i když jisté boje zde přeci jen probíhaly, a dále sloužil pro vojenské účely (aktivně do konce 60. let). V současné době se v severovýchodním cípu festu nachází velice zajímavé muzeum. V rámci prohlídkové trasy je navštívena pouze malá část festu - jedná se především o pěchotní opěrné body S1 a S16 (především úkryt J16), dělostřeleckou baterii 1 se čtyřmi zachovalými kanóny ráže 100 mm na štítových lafetách a kontreskarpovou kaponiéru pro těžké kulomety umístěnou v rohu ochranného příkopu. V interiéru se nachází velké množství exponátů. Unikátní je především kompletně vybavená strojovna s funkčními motory Deutz. Ani jeden z unikátních pancéřových fortů není bohužel přístupný (Před lety se zde konaly v zimním období jednou do roka speciální prohlídky, bylo od nich však upuštěno). Na zbylé části festu se navíc nachází aktivní vojenská střelnice. Zajímavé je také opevnění budované v průběhu 1. světové války severně od festu podél hřebene k obci Soultz-les-Bains