VNITŘNÍ VYBAVENÍ

Strojovny

Novinkou v sestavách tvrzí a později festů se staly strojovny, které vyráběly elektrický proud pro potřeby osvětlení a pohon celé řady výzbroje a technického vybavení. Nutno však podotknout, že tento "luxus" byl vyhrazen pouze těm nejsilnějším a nejmodernějším objektům.

Strojovna se obvykle nacházela v nejnižším patře hlavního kasárenského objektu, v blízkosti byla navíc umístěna dílna (případně i s kovárnou) a velké zásoby pohonných hmot. Přímo v místnosti s agregáty se nacházela také hlavní rozvodná skříň. Později byly strojovny ve velkých festech umisťovány do samostatných objektů nacházejících pod povrchem okolního terénu a stranou od ostatních staveb. Výjimku tvoří snad pouze fest Wagner, kde je strojovna "přilepena" k jedné z dělostřeleckých baterií.

Elektřinu vyráběly dieselové jednoválce, které dodávala společnost Deutz. Manipulaci uvnitř elektrárny usnadňoval portálový jeřáb.

V hlavní kasárenské budově Festu Obergentringen se nachází jedna z celkem tří vybavených strojoven německých festů, které jsou přístupné v rámci muzejních prohlídek (zbývající jsou součásti muzeí ve Festu Wagner v Métách a Festu Kaiser Wilhelm II v Mutzigu). Ve strojovně se zde nachází celkem devět vodou chlazených motorů značky DEUTZ s generátory od společnosti AEG, které dodávaly stejnosměrný proud o napětí 110V potřebný pro pohon veškerého elektrického vybavení.

Do festů byly dodávány různé typy motorů Deutz, které jsou si však vzhledově velmi podobné. Do zdejší strojovny byl osazen typ MKD 150. Jedná se o čtyřdobé dieselové stabilní motory startované stlačeným vzduchem. Při 415 otáčkách za minutu disponovaly výkonem 40 koňských sil. Jedná se o jednoválcový motor o zdvihovém objemu 42,75 litrů. Dominantou strojovny je masivní rozvodná deska. Nafta byla po strojovně rozváděna z velkého ocelového zásobníku. Cisterny na PHM bylo pravděpodobně možné skládat z jednotlivých válcových segmentů do různých délek, často se vyskytují s objemem dosahujícím až 150.000 litrů. V rámci prohlídkové trasy je možné nahlédnout do místnosti se zásobníkem o objemu 25.000 litrů. Manipulaci uvnitř strojovny usnadňovaly pod stropnicí umístěné portálové jeřáby. Celá strojovna se zachovala ve výborném stavu včetně beden s náhradními díly.

U nejmodernějších festů byly strojovny umístěny v samostatných objektech zapuštěných těsně pod úroveň terénu. Ve starších byly součástí hlavní kasárenské budovy, kde byly umístěny v nejnižším podlaží, případně byly "přistavěny" k jiným objektům, například k pancéřovým bateriím.

V meziválečném období byla vzhledem k dobré poloze pevnost reaktivována a začleněna do sestavy nově vznikající Maginotovy linie. Vnitřní vybavení bylo až na drobné výjimky ponecháno v původním stavu včetně rozvodů elektrické energie. Objekt však byl napojen na civilní rozvodnou elektrickou síť a strojovna měla být spouštěna pouze v případě přerušení dodávek. Vybudovat však bylo nutné moderní konvertory, které usměrnily střídavý proud z civilní sítě na stejnosměrný, který využívalo veškeré vnitřní vybavení.

Kuchyně

Pro potřeby zvýšení komfortu posádky v případech dlouhotrvajícího obležení byly v rámci festů i větších pěchotních postavení k dispozici na tehdejší dobu poměrně velkoryse koncipované kuchyně. Umístěny byly většinou v nejnižším patře kasárenských objektů. Obvykle se skládaly ze dvou místností, přičemž první sloužila pro přípravu jídla a druhá k vaření. To bylo povolenou pouze v noci, aby nepříteli neprozrazovalo kouřem lokaci úkrytů. Z tohoto důvodu zde byly připraveny rozměrné nádoby, které byly schopné uchovat teplotu jídla po delší dobu. Ve velkých kasárenských objektech a úkrytech bylo k dispozici více místností pro přípravu jídla, než pouze dvě zmiňované.

Hned vedle se obvykle nacházela jídelna. Ve Festech Wagner a Luitpold je její interiér vyzdoben velkým množstvím nástěnných maleb.

Komunikační vybavení a alarmy

V moderních festech byla instalována celá řada komunikačních prostředků. Jednalo se jak o klasické telefony, které své místo nalezly jak v pancéřových bateriích, tak v dělostřeleckých pozorovatelnách a pohotovostních úkrytech. Především na menší vzdálenost, hlavně v pancéřových bateriích byly instalovány také zvukovody, jejich průměr se lišil v závislosti na vzdálenosti, kterou měl být zvuk přenášen. Jak ve starších fortech, tak ve festech bylo navíc instalováno signalizační/poplašné zařízení s alarmem (poplašnými zvonky). Pomocí něj se se vyvolával poplach v případě nebezpečí a signalizovaly se základní pokyny.

Pekárny

Podobně jako v případě francouzských fortů systému Séré de Riviéres nechyběly ani v německých pevnostech pekárny pro výrobu čerstvého pečiva. Poněkud paradoxně se ne vždy nacházely v blízkosti kuchyně, ale velmi často bylo jejich umístění navázáno spíše na přítomnost strojovny.

Například ve festu Prinz Regent Luitpold se pekárna nachází v samostatném objektu strojovny. Kromě samotné pece byly větší objekty vybaveny také zařízením na míchání těsta.

Sociální zázemí

V průběhu 1. světové války se ukázalo, že nedostatečně řešená problematika komfortního sociálního zázemí posádek pevností představuje závažný problém, který již nebylo v průběhu bojových operací možné řešit. To byl například případ Belgie nebo Francie. V případě německých pevností byla této problematice věnována o něco větší pozornost, i když s komfortem moderních fortifikací se stále ještě srovnávat nemohly.

Ve větších úkrytech byly k dispozici komfortní záchody. Odděleny byly zvlášť pro vojáky a zvlášť pro důstojníky. Jímka byla umístěna přímo pod podlahou a disponovala také odvětráváním mimo objekt.

Ubikace

Od nepaměti bylo jedním z hlavních úkolů pevností poskytnout komfortní ochranu, ubytování a bezpečí jednotkám, které je měly za úkol bránit. V souvislosti s rostoucí silou obléhacího dělostřelectva byly v prostoru fortů a později festů a pěchotních postavení budována odolná kasárna, která kromě velkého množství podpůrné infrastruktury obsahovala především ubytovací prostory pro posádku.

Ubikace se nacházely v rozlehlých sálech přístupných ze společné chodby ve kterých se nacházely buď zavěšené kovové konstrukce postelí (ne nepodobné těm meziválečným), nebo pouze kovové konstrukce s háky, na které se až v případě příchodu posádky zavěšovaly spací vaky z celtoviny. Pro každého vojáka byl dispozici hák pro zavěšení polní výbavy a pod stropnicí byla zavěšena konstrukce držící dřevěné police, na které bylo možné odkládat další věci.

Prostory disponovaly ventilací a byly vytápěny buď ústředním topením nebo za pomocí malých kamínek. Ventilace fungovala na elektrický pohon, v případě výpadku bylo možné pokračovat na ruční ovládání.

Jako příjemné zpestření ubytovacích prostor posloužily malby (a pochopitelně nechyběla ani trocha propagandy), které se nacházejí v hlavních kasárnách festu Luitpold. Autorem byl jeden ze členů posádky v průběhu 1. světové války, malíř Willy Reue.

Vytápění

Především velké kasárenské objekty, které byly součástí festů disponovaly centrálním vytápěním. K dispozici bylo několik kotlů na uhlí, které ohřívaly radiátory umístěné ve většině místností.

Ošetřovny

V závislosti na velikosti kasárenského objektu byla k dispozici také různě velká ošetřovna. V největších objektech bylo k dispozici lůžkové oddělení, ordinace včetně operačního vybavení a zubařská ordinace. Ošetřovna disponovala vlastním sociálním zázemím včetně koupelny pro raněné vojáky.

Podzemní komunikace

Právě v případě festů bylo poprvé použito velkého množství podzemních komunikací, které zajišťovaly bezpečný přesun posádky mezi jednotlivými objekty. Hloubka se pohybovala okolo osmi až deseti metrů. Experimentováno bylo s různými tvary chodeb, až se ustálily na oválném tvaru, který byl následně používán i při výstavbě moderního opevnění v meziválečném období.

Na stěnách bylo přichyceno vedení jak elektrické energie, tak komunikačních kabelů. Pod podlahou bylo taženo vedení vody a odpadů.