První dodávku pancéřových prvků pro potřeby pevnostní výstavby na území Rakousko-Uherska realizovala společnost Gruson z Buckau u Magdeburgu. Pro potřeby vnitrozemské obrany byla vybrána z celé řady nabízených variant litinová kopule pro dvojici kanónů ráže 12m model M. 80, které však nebyly zakoupeny společně s kopulí, jak tomu bylo obvykle zvykem, ale byly vlastní produkce. Tehdejší stav technologie ani transportních možností neumožňoval odlití celého vrchlíku naráz, a proto byla skládána až na místě z celé řady segmentů (viz foto). Otáčení kopule bylo dvourychlostní pomocí soustavy válců na ruční pohon.
Z instalovaných kopulí se dodnes dochoval jediný exemplář ve Fortu Goražda nedaleko Kotoru. Kromě samotných kanónů se zachovala v dobrém stavu. Vnitřní vybavení bylo v nedávné době rozkradeno včetně částí muničního výtahu. Interiér kopule není přístupný, v šachtě k ní chybí schodiště.
V průběhu let byly vyprodukovány níže uvedené typy kopulí:
Prvním masově produkovaným modelem otočné kopule pro moždíř ráže 15 cm byl model M.80, který byl zadán do výroby v roce 1892. Jednalo se o velmi malou kopuli s plochým profilem o maximální síle 30cm (tloušťka značně kolísala až po dolní limit 20cm), které ji činil na stropnicích objektů velmi dobře maskovanou. S odolností to však již bylo o něco horší a dostřel zbraně byl již v době vzniku nedostatečný. Řada kopulí byla v následujících letech přezbrojena na houfnice ráže 10cm. Těsně před vypuknutím války byla navíc tato výzbroj považována za beznadějně zastaralou. Celý název kopule zněl Panzerlafette für 15cm Mörser M.80 - Pancéřová lafeta pro 15cm moždíř M.80.
Celková hmotnost kopule činila 28 tun a jednalo se tak o nejmenší a nejlehčí produkovanou kopuli pro dělostřelectvo. Moždíř ráže 15cm měl dostřel pouhých 3800 metrů. Průměr kopule činil přibližně 190 centimetrů. Velmi mělký předpancíř se skládal ze dvou prstenců. Vrchní byl jednolitý, spodní se šrouboval při instalaci dohromady z více dílů. Pancéřováním disponovala také část stropu v přístupové chodbě. Otáčení kopule bylo možné pomocí kulových ložisek, po kterých se vrchlík točil díky obvodovému ozubení s otáčecímu mechanismu, který byl uchycen na předpancíři. V Sarajevu byl tento mechanismus nedávno ze všech kopulí ukraden, v Kotoru se jeho pozůstatky nacházejí ve všech zachovalých exemplářích.
Jednotlivé kopule byly určeny pro pevnosti budované po celém území Rakousko-Uherska. Dodnes se zachovaly v jednom z objektů tvrze Krakov, ve fortu Vermač nedaleko Kotoru (4 kusy) a fortu Vratca a Pasin Brdo v Sarajevo (po dvou kusech). V Sarajevu zachovaných kopulích jsou uvedeny signatury M "výrobní číslo" "rok produkce" a o řádek níž výrobce - tedy např. M 39 1897, E SKODA PILSEN (v Polsku zachovalé kopule mají signaturu "K" - ppd. Krakau/Krakov). Sériové číslo je dále vyraženo na všech součástkách, které se při instalaci kopule dodatečně montovaly na hlavní pancíř. Na některých vrchlících se navíc dodnes zachovaly úchyty (oka), která usnadňovala jejich instalaci do samotných pevnostních staveb.
V období před vypuknutím 1. světové války byla řada těchto kopulí přezbrojena na moderní houfnice ráže 10cm M.05. Tyto kopule pak byly nadále označovány podle kódu této zbraně.
Jako přímý nástupce kopulí M.80 pro moždíře ráže 15cm byla od roku 1894 produkována kopule s označením Panzerlafette für 15cm Haubitze M.94 - Pancéřová lafeta pro 15cm houfnici M.94. Vyprodukováno bylo necelých 20 kusů tohoto pancíře, které zamířily především do pevností Krakov a Přemyšl, menší část byla odeslána na hranice s Itálií. Celková hmotnost činila 40 tun, tloušťka pancéřování kolísala od 35 do 15 centimetrů. Maximální dostřel činil 6200 metrů. Oproti svému předchůdci disponovala houfnice složitější lafetací včetně pod podlahou střelecké místnosti umístěným protizávažím pro usnadnění manipulace. Jediné dva exempláře se zachovaly ve Fortu 47a Wegrzce pevnosti Krakov.
Hlavní výzbroj kopule M.94 měl tvořit rychlopalný kanón ráže 75mm. Kopule byla vyprojektována v roce 1893 s označením Panzerlafette für 8cm Schnellfeuerkanone M. 94. Celková hmotnost činila 34 tun. Téměř 80 vyprodukovaných kusů bylo určeno především pro pevnosti Krakov a Přemyšl a jejich výroba probíhala v letech 1894 - 1899. Pouze velmi omezené množství zamířilo na hranice s Itálií. Kopule byla produkována ve dvou verzích, které se lišily velikostí (především výškou) a odolností.
Specifikem věže byla výrazně vyčnívající hlaveň hlavní zbraně, která měla délku dvou metrů. Další novinkou byla instalace podlážky do střelecké místnosti, kterou bylo možné výškově upravovat. Přístupná byla pomocí schůdků. Přímo pod kopulí byla k dispozici také pohotovostní zásoba munice.
Téměř výhradním cílem určení těchto zbraní byly pevnosti Krakov a Přemyšl, pouze dva kusy zamířily na hranici s Itálií do Tridentu. Jejich hlavním úkolem byla blízká obrana tvrze. Zachovalé exempláře se nacházejí výhradně v pevnosti Krakov a jeden kus ve sbírkách vojenského muzea ve Vídni.
Jako přímý nástupce kopulí M.94 pro houfnici ráže 15cm byla vyprojektována kopule s označením Panzerlafette für 10cm Panzerhaubitze M.99 - Pancéřová lafeta pro 10cm houfnici M.99. Tento model byl produkován ve velmi omezené míře ve dvou variantách. Slabší z nich měla hmotnost 16 tun a nesla signaturu H F, silnější byla téměř dvakrát těžší s označením H P. Silnější z nich zamířila v několika kusech na hranice s Itálií, slabší byly dodány na vnitrozemské opevnění přístavů Pula a Kotor.
Právě v Kotoru se dodnes zachovala jejich kompletní baterie na Fortu Traste se segnaturou HF9 - HF12. Na vrchlíku je dobře patrný šroub usnadňující manipulaci při instalaci věže.
Velice zajímavá kopule s originálním označením 8cm Senkpanzer M.2 - Výsuvný věž pro kanón ráže 8cm byla dodávána pravděpodobně výhradně do pevností Krakov (4 kusy) a Přemyšl (6 kusů). Samotná koncepce výsuvné věže měla zajistit větší ochranu zbraně. K tomu měl přispět také mohutný předpancíř, který chránil věž v zasunuté poloze a dosahoval výšky jednoho metru, přičemž jeho tloušťka dosahovala až 25cm. Před samotnou palbou bylo nutné vysunout z vrchlíku hlaveň zbraně. Jistou nevýhodou byla složitost konstrukce i ovládání zbraně.
V různém stupni se zachovaly dodnes 4 kusy ve fortu Tonie pevnosti Krakov, ve kterém již řadu let probíhají rekonstrukční práce. Dva kusy v meziválečném období nechala repasovat polská armáda a byly osazeny do modernizovaných objektů tvrze Osowiec. Část jedné z nich se zde nachází dodnes.
V produkci nejvíce zastoupeným představitelem nejmodernějších otočných kopulí vyráběných ve Škodových závodech byla kopule M.09. Ostatní modely M.06 a "M.14" byly vyprodukovány jen v omezeném množství. Konstrukčně se však jednalo o velmi podobné modely. Zároveň lze tyto zbraně označit jako návrat ke koncepci kopulí produkovaných společností Gruson. Především z finančních důvodů byla totiž hlavní výzbroj starších modelů dělostřeleckých kopulí uchycována přímo do pancíře vrchlíku, což mělo negativní důsledky především v dostřelu a přesnosti palby.
První varianta kopule – model M.06 byla pravděpodobně vyrobena pouze v jediném exempláři. Síla pancéřování kolísala mezi 16 a 20 centimetry s hmotností okolo šestnácti tun. Oproti svému nástupci měla o 20 centimetrů nižší profil, což se jí také stalo osudným. Vzhledem k nedostatečnému negativnímu náměru nebyla tato zbraň akceptována pro hromadné nasazení.
Přímým nástupcem byl model M.09. Tato zbraň obdržela silnější pancéřování, které dosahovalo 25 centimetrů. Výška věže narostla o 20 centimetrů, což již zajišťovalo požadovaný negativní náměr v hodnotě mínus patnáct stupňů. Vnitřní průměr činil 268 centimetrů, hmotnost stoupla na 19 tun. Předpancíř byl dodáván ve dvou dílech o celkové hmotnosti 16,5 tuny a jeho hloubka činila jeden metr. Maximální dostřel houfnice činil 7300 metrů. Vojenské testy v roce 1913 a následně také válečné zkušenosti ukázaly, že samotná kopule je sice schopná přestát ostřelování z nejsilnějších kanónů, provedení předpancíře však bylo vyhodnoceno jako nedostatečné.
Na tento fakt zareagovala poslední varianta této zbraně, někdy označovaná jako model M.14, případně M.09 Zesílená. Předpancíř již disponoval hloubkou 230 cm a jeho síla stoupla na 30 centimetrů, stejně jako síla stěn! Celková hmotnost včetně předpancíře stoupla na 73,5 tuny. Kopule měly být osazeny například na Fortu Valmorbia (Werk Valmorbia). Do vypuknutí války se ho však nepodařilo stavebně dokončit. Některé části věží byly v době vypuknutí války skladovány v týlu fortu.
Veškerá produkce výše popsaných kopulí směřovala do moderních fortů na hranicích s Itálií a na Balkán (včetně přístavu Pula). Jediné dva zachovalé exempláře zesílené varianty M.09 se nacházejí ve fortu Strač nedaleko Trebinje.
Nejmodernějším exemplářem měla být otočná kopule pro houfnici ráže 15 cm M.15. Vyprodukována byla pravděpodobně v jediném exempláři. Osazena v bojovém objektu však nikdy nebyla a samotná zbraň se dočkala svého nasazení v otevřeném postavení.