VÝZBROJ A VYBAVENÍ

Dělostřelecké věže

Hlavní pozornost při výstavbě fortů byla upřena na poskytnutí dostatečné ochrany pevnostnímu dělostřelectvu. Vzhledem k velmi omezeným finančním prostředkům se však ne vždy dařilo tento cíl plnit. Z tohoto důvodu také v řadě relativně moderních staveb s výzbrojí umístěnou v pancéřových kopulích a kasematách byla část kanónů stále umístěna na valech v otevřených postaveních. První várky pancéřových prvků byly zakoupeny v Německu u společnosti Gruson a to pro potřeby vnitrozemní obrany v pěti kusech s výzbrojí dvou kanónů ráže 12cm. Další výzbroj byla zakoupena pro potřeby pobřežní obrany do pevnosti Pula. Licenční výroba kopulí měla údajně dále probíhat ve Třineckých železárnách.

Následným dodavatelem pancéřových prvků však byly Vítkovice, produkující především pancéřové kasematy pro dělostřelectvo a pozorovací kopule, které byly konstruovány na návrh J. R. von Vogla. Především v případě pancéřových kasemat se jednalo o výrazně levnější variantu oproti německým dodávkám. Tato produkce směřuje především na hranice s Itálií a na Balkán.

S vlastní řadou pancéřových prvků přichází následně společnost Škoda Plzeň (subdodavatelem oceli jsou Vítkovice), poráží především cenou své konkurenty, a stává se výhradním dodavatelem široké škály pevnostního materiálu včetně zbraňových systémů a munice. Ještě před získáním monopolu tak několik kusů pancéřových prvků dodávají také další společnosti - např. Leobersdorfer Maschinenfabrik (LMF).

Typ dělostřelecké výzbroje se v případě rakousko-uherských pevností vztahoval k dodávaným kanónům a ne k samotné pancéřové kopuli. V řadě případů navíc docházelo k přezbrojování již osazených prvků na modernější zbraně. Nově použitý kanón si sebou tedy přinesl i své označení. Z tohoto důvodu není vždy lehké určit, který konkrétní typ byl v daném fortu osazen, obzvlášť za situace, kdy se dodnes dochoval pouze zlomek osazeného arsenálu.

Prvním příspěvkem Škodových závodů v Plzni do rodiny pancéřových kopulí byl model Panzerkuppel 15cm/M80 pro moždíř ráže 15cm (někdy také označovaný jako 15cm Panzermörser M 80). Maximální dostřel této zbraně byl pouhých 3200 metrů. Z tohoto důvodu byla jeho hlavním cílem blízká obrana fortů. Kopule se vyznačovala velmi plochým profilem, což z ní činilo dobře maskovanou zbraň. Síla pancíře činila 34 – 37 centimetrů. Moždíř byl pevně přichycen ke kopuli, což při palbě způsobovalo výrazné otřesy a snižovalo také dostřel zbraně. Toto řešení však zároveň výrazně snižovalo cenu. Nevýhodou byl velmi mělce položený předpancíř, u kterého hrozilo riziko snadného podstřelení. Kopuli bylo možné otáčet pomocí ložisek. Za přímého nástupce je považován model M.99 pro houfnici ráže 15cm.

Pancéřová otočná kopule M.94 byla určena pro rychlopalný kanón ráže 75 mm. Oproti M80 měla o poznání výraznější profil, problém s nedostatečným předpancířem zde stále zůstával nedořešen stejně jako u nástupce M.99. Pod stejným označením byla produkována také kopule pro houfnici ráže 150cm M.94.

Výrazný pokrok lze spatřovat v otočné výsuvné kopuli M.02 pro kanón ráže 8cm. Protizávaží potřebné pro vysouvání bylo umístěno přímo na centrálním pivotu a manipulaci zajišťovala soustava kladek. Při palbě bylo nutné vysunout ven hlaveň zbraně. Příliš šťastně nebyl řešen ani tvar vrchlíku samotné věže. Naopak vyřešen byl problém se slabou ochranou proti podstřelení – kopule disponovala mohutným předpancířem.

V poslední fázi výstavby došlo k unifikaci výzbroje i pancéřových kopulí. Produkovány byly otočné kopule pro houfnici ráže 104mm ve variantách M.06, M09 a M.14 (10cm Turmhaubitze T.H. M.06, M.09, "M.14". Velmi často uváděnou je model M.05, patrně se jednalo o přezbrojené kopule M.80 původně určené pro moždíře ráže 15cm). Jednalo se o poměrně výrazné pancéřové prvky. Předpancíř na straně k nepříteli (ve směru předpokládaného odstřelování) byl zapuštěn daleko hlouběji, než na týlové straně. Samotný otáčecí mechanismus a uložení zbraně se však stále velmi podobalo variantě, která byla použita u kopulí Gruson. I to však byl výrazný pokrok oproti předchozím modelům, které měly stále hlavní výzbroj pevně uchycenou ke kopuli. Důvodem byla snaha o oddělení pancéřové kopule od lafety a samotné zbraně. Cílem bylo zajistit lepší přesnost palby a zabránit přenosu vibrací ze zbraně na samotnou kopuli a opačně. Cena kopule s lafetou činila 90 tisíc korun.

Podrobnějí o pancéřových dělostřeleckých věžích

Pancéřové kasematy a desky pro dělostřelectvo

Tam kde to bylo alespoň trochu možné, byla z finančních důvodů dávána přednost před kopulemi pancéřovým kasematám a deskám. Ty se dočkaly širokého použití a vyprodukována jich byla celá řada variant. Používány byly k postřelování ochranných příkopů, v traditorech k dalekým bočním palbám ve směru sousedních objektů, případně k přímé palbě směrem k nepříteli. Velmi často byla používána varianta, kdy byla jedna baterie kanónů umístěna v pancéřových kasematách určených k přímé palbě v prvním patře fortu a druhá baterie se nacházela v otočných kopulích o patro výš (na stropnici). Postupem let se při vývoji projevovala především snaha minimalizovat velikost střílny. V nejmodernějších modelech je již kanón umístěn v kulovém čepu, který uzavírá prostor celé střílny.

Vůbec první pancéřové desky pro potřeby dělostřelectva byly zakoupeny ve společnosti Gruson. Osazeny byly například do pevnosti Flitscher Klause. V jednom exempláři byla použita také pancéřová kasemata Gruson (Fort Hensel)

První dodávka pancéřových kasemat z vlastních zdrojů pocházela z Vítkovických železáren (osazeny například v Baterii Skaljari a Fortu Goražda pevnosti Kotor). Pozdější dodávky již byly výhradně v rukou společnosti Škoda Plzeň.

Podrobnějí o pancéřových kasematách

Dělostřelecká výzbroj

V pevnostních objektech byly osazovány níže uvedené kanóny (výčet není patrně kompletní):

• 6 cm Minimalschartenkanone M.98
• 6 cm Fahrpanzer M.98
• 6 cm Minimalschartenkanone M.99
• 6 cm Kasemattkanone M.10
• 8 cm Kanone M.94
• 8 cm Minimalschartenkanone M.94
• 8 cm Kasemattkanone M.94
• 8 cm Kasemattkanone M.95
• 8 cm Minimalschartenkanone M.98
• 8 cm Minimalschartenkanone M.05
• 8 cm Kasemattkanone M.09
• 9 cm Kanone M.75 und M.75/96
• 9 cm Kanone M.75/4 und M.04
• 10 cm Kasematthaubitze M.12
• 12 cm Minimalschartenkanone M.80 und M.85
• 12 cm Minimalschartenkanone M.96

V pevnostech byla použita také řada dalších kanónů, houfnic a moždířů různých ráží v otevřených postaveních a jako mobilní záloha, a to včetně nejtěžších zbraní tehdejší doby, jako například moždíře ráže 30,5 cm Škoda. Postupně v průběhu 1. světové války bylo na vnitrozemských válčištích nasazováno také pobřežní dělostřelectvo.

Kulometná výzbroj

Do nejmodernějších fortů na hranicích s Itálií a na Balkáně a v omezeném množství také například do pevnosti Krakov se dostaly kopule pro jeden, případně pro dva těžké kulomety. Na tehdejší dobu se jednalo o konstrukce velmi progresivní řešení. Dále byly produkovány také pancéřové kasematy a desky pro sólo nebo dvojici těžkých kulometů. Minimálně v projekční fázi se nacházely desítky pancéřových prvků (pravděpodobně něco přes 100 variant) pro těžké kulomety. Často se jednalo o kusovou výrobu, která odpovídala konkrétním požadavkům pro jejich umístění. Používány v nich byly těžké kulomety Schwarzlose ráže 8 mm (M.7 nebo M.7/12).

Kopule pro těžké kulomety byly produkovány v mnoha variantách. Obvykle disponovaly dvojicí střílen pro těžký kulomet. K dispozici byly případně také pozorovací průzory, případně střílna pro osvětlovací pistoli. Kulomet měl ve střílně odměr 100 stupňů, maximální pokrytí prostoru u jedné kopule činilo 180 stupňů. Kopule mohla sloužit čistě ke kulometné palbě (v tomto případě měla signaturu Mg.St.f nebo Mg.St.), případně k pozorování a kulometné palbě (se signaturou B.u.M.f.). Ve druhém případě bylo možné měnit lafetu těžkého kulometu za stolky usnadňující umístění optiky. Tloušťka pancíře činila 20cm.

Na italskou frontu mířily také velké vícedílné pancéřové kopule, které byly osazovány v prostoru Folgaria - Lavarone. Kromě střílen těžkých kulometů disponovaly také světlometem různých průměrů. Výzbroj obvykle tvořily 3 - 4 těžké kulomety a hmotnost se blížila 50 tunám.

Pancéřové kopule pro pozorování a těžký kulomet (Beobachtung und Maschinengewehr fix - B.u.M.f.) byly produkována v celé řadě variant. Základní varianty disponovaly jednou a dvěma střílnama, které bylo možné použít pro těžký kulomet. Kromě nich se v některých nacházely také pozorovací průzory, případně další střílna, ve které však nebylo možné těžký kulomet použít. Některé typy umožňovaly kruhové pozorování, zatímco jiné byly částeně zapuštěné do stropnice fortů.

Nejzajímavější položkou pancířů pro těžký kulomet je otočná kopule pro TK (Drehbarer bombensicherer Beobachtungs-zugl. Maschinengewehrstand - B.u.M.). Tento typ byl dodáván především na italskou frontu. Kopule o průměru 196 centimetrů disponovala 20 cm silným pancéřováním. Předpancíř o síle 10 cm byl jeden metr vysoký. Kopule disponovala jedním průzorem pro dalekohled a jednou střílnou těžkého kulometu. Celková hmotnost včetně předpancíře činila téměř 20 tun.

Dvě otočné kopule pro těžký kulomet a pozorování jsou dodnes osazeny na stropnici fortu Strač nedaleko Trebinje. Označení kopulí bylo B.u.M. (Beobachtungs und Maschinengewehrstand). Jedna z kopulí má tak například označení B.u.M.16., o řádek níž se dále zachází specifikace Tr.S. - místo určení pancéřového prvku Trebinje - Strač.

Pancéřové desky pro těžké kulomety byly označovány jako "pancéřové kasematy". Disponovaly jednou nebo dvěma střílnami a nesly označení Mg.St.f. nebo Mg. St.. Těžký kulomet měl opět odměr 100 stupňů, síla pancíře, který překrýval celou střeleckou místnost, činila 20 cm, ve zlehčené variantě 12 cm. Pokud bylo možné provádět z kasematy také pozorování, byla označena jako B.u.M.f..

Jako Štít pro těžký kulomet (Maschinengewehrschilde - Mg.Sch.) byla označována malá pancéřová deska pro dvojici těžkých kulometů o síle 6 cm, která byla osazována na místa, kde nehrozila nepřátelská dělostřelecká palba.

Do této kategorie lze zařadit také pancéřová stanoviště pro těžký kulome - Hangard. Jednalo se o pancéřový kryt těžkého kulometu, který sloužil zároveň jako odolný východ na pěchotní parapet. Kromě uchycení těžkého kulometu mohl sloužit také jako stanoviště světlometu, případně pouze jako čistý východ na parapet.

Pozorovací kopule

Již od raných fází výstavby pancéřových fortů byly na stropnice objektů osazovány v hojném počtu pozorovací otočné kopule, které stejně jako většinu ostatních pancéřových prvků produkovala Škoda Plzeň. Označovány byly jako „Drehbarer gepanzerten Beobachtungsstand mit Klauenring“. Každá varianta nesla své označení, které bylo vyraženo do vrchlíku věže, včetně sériového čísla.

První várku otočných pancéřových kopulí pro pozorování dodaly ještě Vítkovické železárny. Od roku 1894 však začíná dodávat tyto kopule společnost Škoda Plzeň a to v několika variantách, které se lišily především svojí odolností. Jednotné označení kopule znělo Panzer-Beobachtungsstand.

S označením "B" a pořadovým číslem bylo dodáno několik desítek otočných kopulí, které měly hmotnost 10t a jejich dodávky směřovaly do všech koutů monarchie. Jednalo se o jednoduchou kopuli osazenou do poměrně mělkého předpancíře. Otáčení bylo možné díky uložení na kulové čepy. Do hlavního průzoru bylo možné instalovat dalekohled, druhý sloužil pro osvětlení interiéru. Dva kusy této kopule se zachovaly ve Fortu Goražda nedaleko Kotoru. Hojné bylo jejich použití především v pevnosti Krakov.

Nástupcem byla odlehčená verze s označením "B B". Její hmotnost klesla na polovinu. Dodávána byla především na Balkán, kde se dodnes dochovala v několika exemplářích. Jeden kus se nachází v dělostřelecké baterii Fortu Traste nedaleko Kotoru (aktuálně je její předpancíř částečně odsekán a do vrchlíku se již zakousl autogen).

Nejlehčí varianta s označením "B S" byla osazována do pevnostních staveb, kde se nepočítalo se silnější nepřátelskou palbou. Patrně poslední zachovalý exemplář se ještě nedávno nacházel ve Fortu Vratca v Sarajevu, dnes po něm však již zůstal pouze předpancíř. Pravděpodobně stejný typ byl osazen také do pěchotního opěrného bodu Grebovač, který byl součástí Fortu Traste. Tato kopule však byla v nedávné době ukradena včetně předpancíře.

Fixní pancéřová pozorovací stanoviště byla především doménou pobřežní obrany. Přesto bylo i pro potřeby vnitrozemských opevnění vyprodukováno několik kusů s označením BF a BJ, které zamířily především na hranice s Itálií a do Kotoru. Za pozornost však stojí především pozdější produkce několika kusů pancéřových stanovišť s dvěma pozorovacími průzory s hmotností okolo 14 tun s označením BF. Jeden kus je dodnes osazen do stropnice Fortu Vermač nedaleko Kotoru (s označením BF 5). Interiér je přístupný a ve velmi dobrém stavu včetně zachovalých stolků pod pozorovacími průzory. Z venku je však bohužel pancíř zcela zalit asfaltem a tak je velmi obtížné udělat si představu o jeho podobě. Stejný typ by se však měl povalovat neosazený také ve Fortu Tonie pevnosti Krakov. Tyto kopule pravděpodobně tvořily předlohu pro pozdější konstrukci kulometných kopulí, případně kopulí pro pozorování a těžký kulomet.

Kromě výše popisovaných prvků byla produkována celá řada dalšího drobnějšího vybavení, jako byly například okenice, různé typy mříží, pancéřové dveře různých rozměrů, menší pancéřové desky a pláty jako ochrana střílen pro ruční zbraně a případně také těžké kulomety a kartáčovnice (Mitrailleuse). Již v prvních vyprodukovaných sériích pancéřových prvků pro potřeby výstavby opevnění na hranicích s Itálií bylo dodáno také několik kusů pancéřových kasemat pro kartáčovnice.