Hlavní pozornost při výstavbě fortů byla upřena na poskytnutí dostatečné ochrany pevnostnímu dělostřelectvu. Vzhledem k velmi omezeným finančním prostředkům se však ne vždy dařilo tento cíl plnit. Z tohoto důvodu také v řadě relativně moderních staveb s výzbrojí umístěnou v pancéřových kopulích a kasematách byla část kanónů stále umístěna na valech v otevřených postaveních. První várky pancéřových prvků byly zakoupeny v Německu u společnosti Gruson a to pro potřeby vnitrozemní obrany v pěti kusech s výzbrojí dvou kanónů ráže 12cm. Další výzbroj byla zakoupena pro potřeby pobřežní obrany do pevnosti Pula. Licenční výroba kopulí měla údajně dále probíhat ve Třineckých železárnách.
Následným dodavatelem pancéřových prvků však byly Vítkovice, produkující především pancéřové kasematy pro dělostřelectvo a pozorovací kopule, které byly konstruovány na návrh J. R. von Vogla. Především v případě pancéřových kasemat se jednalo o výrazně levnější variantu oproti německým dodávkám. Tato produkce směřuje především na hranice s Itálií a na Balkán.
S vlastní řadou pancéřových prvků přichází následně společnost Škoda Plzeň (subdodavatelem oceli jsou Vítkovice), poráží především cenou své konkurenty, a stává se výhradním dodavatelem široké škály pevnostního materiálu včetně zbraňových systémů a munice. Ještě před získáním monopolu tak několik kusů pancéřových prvků dodávají také další společnosti - např. Leobersdorfer Maschinenfabrik (LMF).
Typ dělostřelecké výzbroje se v případě rakousko-uherských pevností vztahoval k dodávaným kanónům a ne k samotné pancéřové kopuli. V řadě případů navíc docházelo k přezbrojování již osazených prvků na modernější zbraně. Nově použitý kanón si sebou tedy přinesl i své označení. Z tohoto důvodu není vždy lehké určit, který konkrétní typ byl v daném fortu osazen, obzvlášť za situace, kdy se dodnes dochoval pouze zlomek osazeného arsenálu.
Prvním příspěvkem Škodových závodů v Plzni do rodiny pancéřových kopulí byl model Panzerkuppel 15cm/M80 pro moždíř ráže 15cm (někdy také označovaný jako 15cm Panzermörser M 80). Maximální dostřel této zbraně byl pouhých 3200 metrů. Z tohoto důvodu byla jeho hlavním cílem blízká obrana fortů. Kopule se vyznačovala velmi plochým profilem, což z ní činilo dobře maskovanou zbraň. Síla pancíře činila 34 – 37 centimetrů. Moždíř byl pevně přichycen ke kopuli, což při palbě způsobovalo výrazné otřesy a snižovalo také dostřel zbraně. Toto řešení však zároveň výrazně snižovalo cenu. Nevýhodou byl velmi mělce položený předpancíř, u kterého hrozilo riziko snadného podstřelení. Kopuli bylo možné otáčet pomocí ložisek. Za přímého nástupce je považován model M.99 pro houfnici ráže 15cm.
Pancéřová otočná kopule M.94 byla určena pro rychlopalný kanón ráže 75 mm. Oproti M80 měla o poznání výraznější profil, problém s nedostatečným předpancířem zde stále zůstával nedořešen stejně jako u nástupce M.99. Pod stejným označením byla produkována také kopule pro houfnici ráže 150cm M.94.
Výrazný pokrok lze spatřovat v otočné výsuvné kopuli M.02 pro kanón ráže 8cm. Protizávaží potřebné pro vysouvání bylo umístěno přímo na centrálním pivotu a manipulaci zajišťovala soustava kladek. Při palbě bylo nutné vysunout ven hlaveň zbraně. Příliš šťastně nebyl řešen ani tvar vrchlíku samotné věže. Naopak vyřešen byl problém se slabou ochranou proti podstřelení – kopule disponovala mohutným předpancířem.
V poslední fázi výstavby došlo k unifikaci výzbroje i pancéřových kopulí. Produkovány byly otočné kopule pro houfnici ráže 104mm ve variantách M.06, M09 a M.14 (10cm Turmhaubitze T.H. M.06, M.09, "M.14". Velmi často uváděnou je model M.05, patrně se jednalo o přezbrojené kopule M.80 původně určené pro moždíře ráže 15cm). Jednalo se o poměrně výrazné pancéřové prvky. Předpancíř na straně k nepříteli (ve směru předpokládaného odstřelování) byl zapuštěn daleko hlouběji, než na týlové straně. Samotný otáčecí mechanismus a uložení zbraně se však stále velmi podobalo variantě, která byla použita u kopulí Gruson. I to však byl výrazný pokrok oproti předchozím modelům, které měly stále hlavní výzbroj pevně uchycenou ke kopuli. Důvodem byla snaha o oddělení pancéřové kopule od lafety a samotné zbraně. Cílem bylo zajistit lepší přesnost palby a zabránit přenosu vibrací ze zbraně na samotnou kopuli a opačně. Cena kopule s lafetou činila 90 tisíc korun.
První dodávku pancéřových prvků pro potřeby pevnostní výstavby na území Rakousko-Uherska realizovala společnost Gruson z Buckau u Magdeburgu. Pro potřeby vnitrozemské obrany byla vybrána z celé řady nabízených variant litinová kopule pro dvojici kanónů ráže 12m model M. 80, které však nebyly zakoupeny společně s kopulí, jak tomu bylo obvykle zvykem, ale byly vlastní produkce. Tehdejší stav technologie ani transportních možností neumožňoval odlití celého vrchlíku naráz, a proto byla skládána až na místě z celé řady segmentů (viz foto). Otáčení kopule bylo dvourychlostní pomocí soustavy válců na ruční pohon.
Z instalovaných kopulí se dodnes dochoval jediný exemplář ve Fortu Goražda nedaleko Kotoru. Kromě samotných kanónů se zachovala v dobrém stavu. Vnitřní vybavení bylo v nedávné době rozkradeno včetně částí muničního výtahu. Interiér kopule není přístupný, v šachtě k ní chybí schodiště.
Jediná zachovalá kopule Gruson ve Fortu Goražda - zadní segmenty kopule
Jediná zachovalá kopule Gruson ve Fortu Goražda
Jediná zachovalá kopule Gruson ve Fortu Goražda - vrchlík
Dobový snímek kopule Gruson ve Fortu Hensel - v kopuli se nachází pouze jeden kanón
Druhá kopule fortu byla zničena po přímém zásahu italskou dělostřeleckou palbou což umožňuje detailní pohled
na jednotlivé segmentyV průběhu let byly vyprodukovány níže uvedené typy kopulí:
Prvním masově produkovaným modelem otočné kopule pro moždíř ráže 15 cm byl model M.80, který byl zadán do výroby v roce 1892. Jednalo se o velmi malou kopuli s plochým profilem o maximální síle 30cm (tloušťka značně kolísala až po dolní limit 20cm), které ji činil na stropnicích objektů velmi dobře maskovanou. S odolností to však již bylo o něco horší a dostřel zbraně byl již v době vzniku nedostatečný. Řada kopulí byla v následujících letech přezbrojena na houfnice ráže 10cm. Těsně před vypuknutím války byla navíc tato výzbroj považována za beznadějně zastaralou. Celý název kopule zněl Panzerlafette für 15cm Mörser M.80 - Pancéřová lafeta pro 15cm moždíř M.80.
Celková hmotnost kopule činila 28 tun a jednalo se tak o nejmenší a nejlehčí produkovanou kopuli pro dělostřelectvo. Moždíř ráže 15cm měl dostřel pouhých 3800 metrů. Průměr kopule činil přibližně 190 centimetrů. Velmi mělký předpancíř se skládal ze dvou prstenců. Vrchní byl jednolitý, spodní se šrouboval při instalaci dohromady z více dílů. Pancéřováním disponovala také část stropu v přístupové chodbě. Otáčení kopule bylo možné pomocí kulových ložisek, po kterých se vrchlík točil díky obvodovému ozubení s otáčecímu mechanismu, který byl uchycen na předpancíři. V Sarajevu byl tento mechanismus nedávno ze všech kopulí ukraden, v Kotoru se jeho pozůstatky nacházejí ve všech zachovalých exemplářích.
Jednotlivé kopule byly určeny pro pevnosti budované po celém území Rakousko-Uherska. Dodnes se zachovaly v jednom z objektů Pevnosti Krakov, ve fortu Vermač nedaleko Kotoru (4 kusy) a fortu Vratca a Pasin Brdo v Sarajevo (po dvou kusech). V Sarajevu zachovaných kopulích jsou uvedeny signatury M "výrobní číslo" "rok produkce" a o řádek níž výrobce - tedy např. M 39 1897, E SKODA PILSEN (v Polsku zachovalé kopule mají signaturu "K" - ppd. Krakau/Krakov). Sériové číslo je dále vyraženo na všech součástkách, které se při instalaci kopule dodatečně montovaly na hlavní pancíř. Na některých vrchlících se navíc dodnes zachovaly úchyty (oka), která usnadňovala jejich instalaci do samotných pevnostních staveb.
V období před vypuknutím 1. světové války byla řada těchto kopulí přezbrojena na moderní houfnice ráže 10cm M.05. Tyto kopule pak byly nadále označovány podle kódu této zbraně.
Interiér kopule pro moždíř ráže 15cm M.80 - dobře patrný je otisk po ukradeném otáčecím mechanismu - Werk II, Sarajevo
Interiér kopule pro moždíř ráže 15cm M.80 - jednotlivé součástky byly snadno identifikovatelné pomocí sériového čísla
Interiér kopule pro moždíř ráže 15cm M.80 - sériové číslo, rok výroby a výrobce
Stropnice Werku II v Sarajevu - kopule jsou zakryté lepenkou
Interiér kopule pro moždíř ráže 15cm M.80 - otáčecí mechanismus - Fort Vermač, KotorJako přímý nástupce kopulí M.80 pro moždíře ráže 15cm byla od roku 1894 produkována kopule s označením Panzerlafette für 15cm Haubitze M.94 - Pancéřová lafeta pro 15cm houfnici M.94. Vyprodukováno bylo necelých 20 kusů tohoto pancíře, které zamířily především do pevností Krakov a Přemyšl, menší část byla odeslána na hranice s Itálií. Celková hmotnost činila 40 tun, tloušťka pancéřování kolísala od 35 do 15 centimetrů. Maximální dostřel činil 6200 metrů. Oproti svému předchůdci disponovala houfnice složitější lafetací včetně pod podlahou střelecké místnosti umístěným protizávažím pro usnadnění manipulace. Jediné dva exempláře se zachovaly ve Fortu 47a Wegrzce pevnosti Krakov.
Hlavní výzbroj kopule M.94 měl tvořit rychlopalný kanón ráže 75mm. Kopule byla vyprojektována v roce 1893 s označením Panzerlafette für 8cm Schnellfeuerkanone M. 94. Celková hmotnost činila 34 tun. Téměř 80 vyprodukovaných kusů bylo určeno především pro pevnosti Krakov a Přemyšl a jejich výroba probíhala v letech 1894 - 1899. Pouze velmi omezené množství zamířilo na hranice s Itálií. Kopule byla produkována ve dvou verzích, které se lišily velikostí (především výškou) a odolností.
Specifikem věže byla výrazně vyčnívající hlaveň hlavní zbraně, která měla délku dvou metrů. Další novinkou byla instalace podlážky do střelecké místnosti, kterou bylo možné výškově upravovat. Přístupná byla pomocí schůdků. Přímo pod kopulí byla k dispozici také pohotovostní zásoba munice.
Téměř výhradním cílem určení těchto zbraní byly pevnosti Krakov a Přemyšl, pouze dva kusy zamířily na hranici s Itálií do Tridentu. Jejich hlavním úkolem byla blízká obrana fortů. Zachovalé exempláře se nacházejí výhradně v pevnosti Krakov a jeden kus ve sbírkách vojenského muzea ve Vídni.
Jako přímý nástupce kopulí M.94 pro houfnici ráže 15cm byla vyprojektována kopule s označením Panzerlafette für 10cm Panzerhaubitze M.99 - Pancéřová lafeta pro 10cm houfnici M.99. Tento model byl produkován ve velmi omezené míře ve dvou variantách. Slabší z nich měla hmotnost 16 tun a nesla signaturu H F, silnější byla téměř dvakrát těžší s označením H P. Silnější z nich zamířila v několika kusech na hranice s Itálií, slabší byly dodány na vnitrozemské opevnění přístavů Pula a Kotor.
Právě v Kotoru se dodnes zachovala jejich kompletní baterie na Fortu Traste se signaturou HF9 - HF12. Na vrchlíku je dobře patrný šroub usnadňující manipulaci při instalaci věže.
Kopule M.99 HF - Fort Traste, Kotor
Kopule M.99 HF - Fort Traste, Kotor
Kopule M.99 HF - otáčecí mechanismus a úchyt zbraně ve střílně
Kopule M.99 HF - sériové číslo v interiéru jedné z kopulí
Kopule M.99 HF - Fort Traste, KotorVelice zajímavá kopule s originálním označením 8cm Senkpanzer M.2 - Výsuvný věž pro kanón ráže 8cm byla dodávána pravděpodobně výhradně do pevností Krakov (4 kusy) a Přemyšl (6 kusů). Samotná koncepce výsuvné věže měla zajistit větší ochranu zbraně. K tomu měl přispět také mohutný předpancíř, který chránil věž v zasunuté poloze a dosahoval výšky jednoho metru, přičemž jeho tloušťka dosahovala až 25cm. Před samotnou palbou bylo nutné vysunout z vrchlíku hlaveň zbraně. Jistou nevýhodou byla složitost konstrukce i ovládání zbraně.
V různém stupni se zachovaly dodnes 4 kusy ve fortu Tonie pevnosti Krakov, ve kterém již řadu let probíhají rekonstrukční práce. Dva kusy v meziválečném období nechala repasovat polská armáda a byly osazeny do modernizovaných objektů Pevnosti Osowiec. Část jedné z nich se zde nachází dodnes.
V produkci nejvíce zastoupeným představitelem nejmodernějších otočných kopulí vyráběných ve Škodových závodech byla kopule M.09. Ostatní modely M.06 a "M.14" byly vyprodukovány jen v omezeném množství. Konstrukčně se však jednalo o velmi podobné modely. Zároveň lze tyto zbraně označit jako návrat ke koncepci kopulí produkovaných společností Gruson. Především z finančních důvodů byla totiž hlavní výzbroj starších modelů dělostřeleckých kopulí uchycována přímo do pancíře vrchlíku, což mělo negativní důsledky především v dostřelu a přesnosti palby.
První varianta kopule – model M.06 byla pravděpodobně vyrobena pouze v jediném exempláři. Síla pancéřování kolísala mezi 16 a 20 centimetry s hmotností okolo šestnácti tun. Oproti svému nástupci měla o 20 centimetrů nižší profil, což se jí také stalo osudným. Vzhledem k nedostatečnému negativnímu náměru nebyla tato zbraň akceptována pro hromadné nasazení.
Přímým nástupcem byl model M.09. Tato zbraň obdržela silnější pancéřování, které dosahovalo 25 centimetrů. Výška věže narostla o 20 centimetrů, což již zajišťovalo požadovaný negativní náměr v hodnotě mínus patnáct stupňů. Vnitřní průměr činil 268 centimetrů, hmotnost stoupla na 19 tun. Předpancíř byl dodáván ve dvou dílech o celkové hmotnosti 16,5 tuny a jeho hloubka činila jeden metr. Maximální dostřel houfnice činil 7300 metrů. Vojenské testy v roce 1913 a následně také válečné zkušenosti ukázaly, že samotná kopule je sice schopná přestát ostřelování z nejsilnějších kanónů, provedení předpancíře však bylo vyhodnoceno jako nedostatečné.
Na tento fakt zareagovala poslední varianta této zbraně, někdy označovaná jako model M.14, případně M.09 Zesílená. Předpancíř již disponoval hloubkou 230 cm a jeho síla stoupla na 30 centimetrů, stejně jako síla stěn! Celková hmotnost včetně předpancíře stoupla na 73,5 tuny. Kopule měly být osazeny například na Fortu Valmorbia (Werk Valmorbia). Do vypuknutí války se ho však nepodařilo stavebně dokončit. Některé části věží byly v době vypuknutí války skladovány v týlu fortu.
Veškerá produkce výše popsaných kopulí směřovala do moderních fortů na hranicích s Itálií a na Balkán (včetně přístavu Pula). Jediné dva zachovalé exempláře zesílené varianty M.09 se nacházejí ve fortu Strač nedaleko Trebinje.
Nejmodernějším exemplářem měla být otočná kopule pro houfnici ráže 15 cm M.15. Vyprodukována byla pravděpodobně v jediném exempláři. Osazena v bojovém objektu však nikdy nebyla a samotná zbraň se dočkala svého nasazení v otevřeném postavení.
Kopule M.09 zesílená s částečně odhaleným předpancířem - Fort Strač, Trebinje
Kopule M.09 zesílená - Fort Strač, Trebinje
Kopule M.09 zesílená - Fort Strač, Trebinje
Tam kde to bylo alespoň trochu možné, byla z finančních důvodů dávána přednost před kopulemi pancéřovým kasematám a deskám. Ty se dočkaly širokého použití a vyprodukována jich byla celá řada variant. Používány byly k postřelování ochranných příkopů, v traditorech k dalekým bočním palbám ve směru sousedních objektů, případně k přímé palbě směrem k nepříteli. Velmi často byla používána varianta, kdy byla jedna baterie kanónů umístěna v pancéřových kasematách určených k přímé palbě v prvním patře fortu a druhá baterie se nacházela v otočných kopulích o patro výš (na stropnici). Postupem let se při vývoji projevovala především snaha minimalizovat velikost střílny. V nejmodernějších modelech je již kanón umístěn v kulovém čepu, který uzavírá prostor celé střílny.
Vůbec první pancéřové desky pro potřeby dělostřelectva byly zakoupeny ve společnosti Gruson. Osazeny byly například do pevnosti Flitscher Klause. V jednom exempláři byla použita také pancéřová kasemata Gruson (Fort Hensel)
První dodávka pancéřových kasemat z vlastních zdrojů pocházela z Vítkovických železáren (osazeny například v Baterii Skaljari a Fortu Goražda pevnosti Kotor). Pozdější dodávky již byly výhradně v rukou společnosti Škoda Plzeň.
Jediná rozměrná pancéřová kasemata společnosti Gruson, která byla instalována na pevnostních objektech v Rakousku-Uhersku se nacházela na Fortu Hensel, který blokoval důležitou komunikaci vedoucí z Udine na Tarvisio a dále na Villach. V jednom objektu (Werk B) se zde nacházela dvojice kopulí Gruson a pod nimi pancéřová kasemata pro čtyři kanóny ráže 12cm určené k přímé palbě.
Druhou realizací německé společnosti Gruson jsou rozměrné sedmidílné pancéřové kasematy, které se nacházejí ve Fortu Vermač nedaleko Kotoru. Jednotlivé díly nesou signaturu N, po které následuje čtyřmístné číslo. K těmto pancéřovým prvkům však chybí bližší informace, kompletní výzbroj do fortu měla dodávat společnost Škoda.
Pancéřové kasematy Gruson s betonovým opláštěním Fortu Vermač Pevnosti Kotor
Pancéřová kasemata Gruson ve Fortu Vermač
Pancéřová kasemata Gruson ve Fortu VermačPro potřeby výstavby pevnosti Flitscher Klause byly u společnosti Gruson zakoupeny litinové desky o síle okolo 30cm pro osazení kanónů ráže 120mm v minimální střílně. Jednalo se o pokusnou sérii, po jejímž vyzkoušení se mělo rozhodnout o dalších dodávkách pro potřeby dalších plánovaných objektů na hranicích s Itálií. Přes dobré hodnocení však byly nakonec upřednostněny pancéřové kasematy domácí výroby dle vlastních návrhů - nejprve produkované Vítkovicemi a později Škodou Plzeň.
Před vypuknutím války zde byly osazeny patrně tři kanóny M.80, které byly krátce po vypuknutí bojů přeneseny do polních postavení mimo fort.
Pancéřová deska Gruson ve Fortu Flitscher Klause
Pancéřová deska Gruson ve Fortu Flitscher Klause
Pancéřová deska Gruson ve Fortu Flitscher KlausePancéřová kasemata pro kanón ráže 120mm M.80 byla produktem Vítkovických železáren a dodávána byla především do objektů budovaných na hranicích s Itálií a na Balkán a to v první fázi výstavby pancéřových (uzávěrových) fortů a baterií na návrh J.R. von Vogla. Jako zajímavost lze uvést, že několik kusů bylo dodáno také do Švýcarska.
Jednalo se levnější variantu grusonových pancéřových kasemat, které sice zanechaly na konstruktéry rakousko-uherských pevnostní dojem, byly však zcela mimo finanční možnosti armády. Z tohoto důvodu byly masivní kasematy nahrazeny jednoduchými pancéřovými štíty s minimální střílnou. Produkovány byly ve dvou variantách, které se lišily pouze svojí odolností a hmotností. Skládaly se z několika navzájem sešroubovaných dílů. Každá zbraň byla navíc umístěna v samostatné střelecké místnosti. Hlavním účelem bylo vedení dalekých přímých paleb ve směru předpokládaného postupu protivníka. Své místo tak nacházely především v uzávěrových fortech, které blokovaly důležité komunikace a průsmyky.
Aktuálně je možné na většinu zachovalých kusů narazit v prostoru Kotoru, kde je jimi vyzbrojen Fort Goražda (5 kusů), minimálně jedna se nachází o něco západněji v ruinách baterie Skaljari. K nalezení jsou také na hranicích s Itálií.
Pod betonovou stříškou se skrývá jedna ze střílen vítkovické kasematy Fortu Goražda Pevnosti Kotor
Interiér pancéřové kasematy Fortu Goražda
Interiér pancéřové kasematy Fortu GoraždaPřímý nástupce výše popisovaných kasemat už byl z produkce společnosti Škoda. Jednalo se o jednoduché kasematy podobné těm produkovaným ve Vítkovicích, ovšem již pouze jednodílné. Mají signaturu E SKODA PILSEN a rok výroby a o řádek níž se nachází sériové číslo, např. C. 3. Hmotnost základního provedení činila 3500 kilogramů. Výzbroj tvořili kanóny ráže 12 cm v minimální střílně M.80/85.
Pro potřeby výstavby moderních pancéřových fortů byla produkována celá řada kasemat a pancéřových desek. Nejčastěji jejich výzbroj tvořily kanóny ráže 6, 8 a 12 cm. Své místo nacházely v traditorech na bocích šíjových kasáren, nebo v kontreskarpových kaponiérach pro postřelování příkopu. Pro potřeby blízké obrany docházelo postupně k jejich nahrazování pancéřovými prvky pro těžké kulomety.
V pevnostních objektech byly osazovány níže uvedené kanóny (výčet není patrně kompletní):
V pevnostech byla použita také řada dalších kanónů, houfnic a moždířů různých ráží v otevřených postaveních a jako mobilní záloha, a to včetně nejtěžších zbraní tehdejší doby, jako například moždíře ráže 30,5 cm Škoda. Postupně v průběhu 1. světové války bylo na vnitrozemských válčištích nasazováno také pobřežní dělostřelectvo.
Do nejmodernějších fortů na hranicích s Itálií a na Balkáně a v omezeném množství také například do pevnosti Krakov se dostaly kopule pro jeden, případně pro dva těžké kulomety. Na tehdejší dobu se jednalo o konstrukce velmi progresivní řešení. Dále byly produkovány také pancéřové kasematy a desky pro sólo nebo dvojici těžkých kulometů. Minimálně v projekční fázi se nacházely desítky pancéřových prvků (pravděpodobně něco přes 100 variant) pro těžké kulomety. Často se jednalo o kusovou výrobu, která odpovídala konkrétním požadavkům pro jejich umístění. Používány v nich byly těžké kulomety Schwarzlose ráže 8 mm (M.7 nebo M.7/12).
Kopule pro těžké kulomety byly produkovány v mnoha variantách. Obvykle disponovaly dvojicí střílen pro těžký kulomet. K dispozici byly případně také pozorovací průzory, případně střílna pro osvětlovací pistoli. Kulomet měl ve střílně odměr 100 stupňů, maximální pokrytí prostoru u jedné kopule činilo 180 stupňů. Kopule mohla sloužit čistě ke kulometné palbě (v tomto případě měla signaturu Mg.St.f nebo Mg.St.), případně k pozorování a kulometné palbě (se signaturou B.u.M.f.). Ve druhém případě bylo možné měnit lafetu těžkého kulometu za stolky usnadňující umístění optiky. Tloušťka pancíře činila 20cm.
Na italskou frontu mířily také velké vícedílné pancéřové kopule, které byly osazovány v prostoru Folgaria - Lavarone. Kromě střílen těžkých kulometů disponovaly také světlometem různých průměrů. Výzbroj obvykle tvořily 3 - 4 těžké kulomety a hmotnost se blížila 50 tunám.
Pancéřové kopule pro pozorování a těžký kulomet (Beobachtung und Maschinengewehr fix - B.u.M.f.) byly produkována v celé řadě variant. Základní varianty disponovaly jednou a dvěma střílnama, které bylo možné použít pro těžký kulomet. Kromě nich se v některých nacházely také pozorovací průzory, případně další střílna, ve které však nebylo možné těžký kulomet použít. Některé typy umožňovaly kruhové pozorování, zatímco jiné byly částečně zapuštěné do stropnice fortů.
Nejzajímavější položkou pancířů pro těžký kulomet je otočná kopule pro TK (Drehbarer bombensicherer Beobachtungs-zugl. Maschinengewehrstand - B.u.M.). Tento typ byl dodáván především na italskou frontu. Kopule o průměru 196 centimetrů disponovala 20 cm silným pancéřováním. Předpancíř o síle 10 cm byl jeden metr vysoký. Kopule disponovala jedním průzorem pro dalekohled a jednou střílnou těžkého kulometu. Celková hmotnost včetně předpancíře činila téměř 20 tun.
Dvě otočné kopule pro těžký kulomet a pozorování jsou dodnes osazeny na stropnici fortu Strač nedaleko Trebinje. Označení kopulí bylo B.u.M. (Beobachtungs und Maschinengewehrstand). Jedna z kopulí má tak například označení B.u.M.16., o řádek níž se dále zachází specifikace Tr.S. - místo určení pancéřového prvku Trebinje - Strač.
Pancéřové desky pro těžké kulomety byly označovány jako "pancéřové kasematy". Disponovaly jednou nebo dvěma střílnami a nesly označení Mg.St.f. nebo Mg. St.. Těžký kulomet měl opět odměr 100 stupňů, síla pancíře, který překrýval celou střeleckou místnost, činila 20 cm, ve zlehčené variantě 12 cm. Pokud bylo možné provádět z kasematy také pozorování, byla označena jako B.u.M.f..
Jako Štít pro těžký kulomet (Maschinengewehrschilde - Mg.Sch.) byla označována malá pancéřová deska pro dvojici těžkých kulometů o síle 6 cm, která byla osazována na místa, kde nehrozila nepřátelská dělostřelecká palba.
Do této kategorie lze zařadit také pancéřová stanoviště pro těžký kulomet - Hangard. Jednalo se o pancéřový kryt těžkého kulometu, který sloužil zároveň jako odolný východ na pěchotní parapet. Kromě uchycení těžkého kulometu mohl sloužit také jako stanoviště světlometu, případně pouze jako čistý východ na parapet.
Kopule pro dva těžké kulomety - Fort Strač, Trebinje
Hangard pro světlomet - Fort Strač, Trebinje
Otočná kopule pro pozorování a těžký kulomet - Fort Strač, Trebinje
Otočná kopule pro pozorování a těžký kulomet - Fort Strač, Trebinje
Pancéřová deska pro dva těžké kulometu - Fort Flitscher Klause, Bovec
Kopule pro dva těžké kulomety - Fort Sebastiano, Folgaria
Pancéřová deska pro těžký kulomet - Trebinje
Pancéřová deska pro dva těžké kulomety - TrebinjeJiž od raných fází výstavby pancéřových fortů byly na stropnice objektů osazovány v hojném počtu pozorovací otočné kopule, které stejně jako většinu ostatních pancéřových prvků produkovala Škoda Plzeň. Označovány byly jako „Drehbarer gepanzerten Beobachtungsstand mit Klauenring“. Každá varianta nesla své označení, které bylo vyraženo do vrchlíku věže, včetně sériového čísla.
První várku otočných pancéřových kopulí pro pozorování dodaly ještě Vítkovické železárny. Od roku 1894 však začíná dodávat tyto kopule společnost Škoda Plzeň a to v několika variantách, které se lišily především svojí odolností. Jednotné označení kopule znělo Panzer-Beobachtungsstand.
S označením "B" a pořadovým číslem bylo dodáno několik desítek otočných kopulí, které měly hmotnost 10t a jejich dodávky směřovaly do všech koutů monarchie. Jednalo se o jednoduchou kopuli osazenou do poměrně mělkého předpancíře. Otáčení bylo možné díky uložení na kulové čepy. Do hlavního průzoru bylo možné instalovat dalekohled, druhý sloužil pro osvětlení interiéru. Dva kusy této kopule se zachovaly ve Fortu Goražda nedaleko Kotoru. Hojné bylo jejich použití především v pevnosti Krakov.
Nástupcem byla odlehčená verze s označením "B B". Její hmotnost klesla na polovinu. Dodávána byla především na Balkán, kde se dodnes dochovala v několika exemplářích. Jeden kus se nachází v dělostřelecké baterii Fortu Traste nedaleko Kotoru (aktuálně je její předpancíř částečně odsekán a do vrchlíku se již zakousl autogen).
Nejlehčí varianta s označením "B S" byla osazována do pevnostních staveb, kde se nepočítalo se silnější nepřátelskou palbou. Patrně poslední zachovalý exemplář se ještě nedávno nacházel ve Fortu Vratca v Sarajevu, dnes po něm však již zůstal pouze předpancíř. Pravděpodobně stejný typ byl osazen také do pěchotního opěrného bodu Grebovač, který byl součástí Fortu Traste. Tato kopule však byla v nedávné době ukradena včetně předpancíře.
Fixní pancéřová pozorovací stanoviště byla především doménou pobřežní obrany. Přesto bylo i pro potřeby vnitrozemských opevnění vyprodukováno několik kusů s označením BF a BJ, které zamířily především na hranice s Itálií a do Kotoru. Za pozornost však stojí především pozdější produkce několika kusů pancéřových stanovišť s dvěma pozorovacími průzory s hmotností okolo 14 tun s označením BF. Jeden kus je dodnes osazen do stropnice Fortu Vermač nedaleko Kotoru (s označením BF 5). Interiér je přístupný a ve velmi dobrém stavu včetně zachovalých stolků pod pozorovacími průzory. Z venku je však bohužel pancíř zcela zalit asfaltem a tak je velmi obtížné udělat si představu o jeho podobě. Stejný typ by se však měl povalovat neosazený také ve Fortu Tonie pevnosti Krakov. Tyto kopule pravděpodobně tvořily předlohu pro pozdější konstrukci kulometných kopulí, případně kopulí pro pozorování a těžký kulomet.
Kromě výše popisovaných prvků byla produkována celá řada dalšího drobnějšího vybavení, jako byly například okenice, různé typy mříží, pancéřové dveře různých rozměrů, menší pancéřové desky a pláty jako ochrana střílen pro ruční zbraně a případně také těžké kulomety a kartáčovnice (Mitrailleuse). Již v prvních vyprodukovaných sériích pancéřových prvků pro potřeby výstavby opevnění na hranicích s Itálií bylo dodáno také několik kusů pancéřových kasemat pro kartáčovnice.
Předpancíř kopule BS v objektu Vratca, Sarajevo
Kopule BB ve Fortu Traste, Kotor nese stopy po pokusu o její ukradení
Zachovalá otočná kopule s odhaleným předpancířem na Fortu Gožda, Kotor
Interiér kopule BF se stolkem pod pozorovacím průzorem - Fort Vermač, Kotor
Interiér otočné kopule ve Fortu Vermač, Kotor