Fort Goražda

Samotné město Kotor a také přístav v Tivatu se nacházely v palebném stínu dělostřelectva sousední Černé hory.Skutečné problémy začaly pro vnitrozemskou obranu Kotoru až ve chvíli, kdy započala výstavba nové silnice z Kotoru do Cetinje. Ta obchází ze severu hřeben Lovčenu (1749 m.n.m) a prudce klesá ke Kotoru z nadmořské výšky 1000 m.n.m. V první fázi byl tento problém vyřešen v letech 1884 - 1886 výstavbou Fortu Goražda (Thurmfort Goražda - Věžový fort), jednoho z prvních pancéřových fortů na území Rakousko-Uherska.

Na stropnici byla osazena litinová otočná kopule Gruson pro dvojici kanónů ráže 120mm. Stejnou výzbroj mělo také pět pancéřových kasemat, které postřelovaly výše zmíněnou silnici a v opačném směru hřebeny hor ve směru obce Mirac. Ty již pocházely z produkce společnosti Vítkovice, kde byla zadána jejich výroba na návrh J.R. von Vogela. Na křídlech byly umístěny další kanóny ve střílnách provedených z kamene. Na stropnici se navíc nacházely dva střelecké parapety pro pěchotu, v každém z nich byla následně umístěna lafeta pro těžký kulomet a dodatečně došlo také k výstavbě malých betonových pozorovatelen včetně osazení dvou otočných pozorovacích kopulí typu B, která proběhlo v letech 1906-1907. Hlavní výzbroj tak tvořily kanóny ráže 120mm M.80, ráže 90mm M.04 a těžké kulomety MG M.4 a MG M.7.

Díky své poloze u silnice Kotor - Cetinje na kótě s nadmořskou výškou pouhých 453 m.n.m. měl fort nepřítel jako na dlani. Z tohoto důvodu byl také po vypuknutí války vystaven těžké nepřátelské palbě, která však nepřinesla očekávaný úspěch. Fort se zachoval dodnes ve velice dobrém stavu, je však zcela prázdný a bez veškerého vnitřního vybavení, které bylo v posledních letech rozkradeno. I tak se jedná o jediný zachovalý "věžový fort", ve kterém se navíc nacházejí původní pancéřové prvky.