Fort Hermann

Na přelomu století byl Werk Flitscher Klause považován za zastaralý a vytvořeny tak byly plány na výstavbu dalších dvou pancéřových fortů - Rombon a Svinjak (k jeho realizaci po vypuknutí války již nedošlo). První z nich byl realizován v letech 1898 - 1906 a nesl název Fort Hermann. Místo původně plánovaného názvu Rombon tak byl pojmenován podle velitele obránců průsmyku Predil, který padl společně s naprostou většinou posádky v průběhu napoleonských válek.

Samotný fort horského typu měl půdorys písmele L. Na čelní straně se nacházela jeho hlavní výzbroj, kterou tvořily čtyři kanóny ráže 12cm v pancéřových kasematách M.96. Na stropnici byly osazeny dvě otočné kopule pro moždíře ráže 15cm M.80. V rámci modernizace byly dodatečně přezbrojeny na houfnice ráže 10cm M.05. Pozorování umožňovaly dvě otočné kopule. Blízkou obranu zajišťovaly dvě kaponiéry přistavěné na stranách fortu. K výstavbě bylo nalezeno výhodné místo v jinak velmi strmé stěně Rombonu (2.208 m.n.m.), odkud navíc bylo možné vést daleké palby do prostoru řeky Koritnica a Soča.

V kolmé stěně mezi Flitscher Klause a Fortem Hermann byla vybudována vojenská silnice. Podél ní byly umístěny dva kavernové úkryty a pro urychlení přesunu posádky byl navíc do skalní stěny osazen řebřík. V meziválečném období byla do tunelu na vojenské cestě vestavěna tvrz Alpského valu.

Hned po vypuknutí války se podařilo italskému dělostřelectvu zaměřit své nejtěžší dělostřelectvo přímo na fort, který tak utrpěl závažná poškození. Na to bylo reagováno vyražením štol v podzemí pevnosti a vybudováním kasemat v kolmé skalní stěně, kam byla do bezpečí přemístěna hlavní výzbroj. Část výzbroje putovala také do dalších kavernových postavení na úpatí Svinjaku. Vstup do systému chodeb byl v nedávné době vyčištěn a aktuálně je, stejně jako samotný fort, volně přístupný. V meziválečném období byl samotný fort zbaven podobně jako v případě naprosté většiny ostatních pevností vybudovaných na hranici s Itálií všech pancéřových prvků.