I když v dobových pramenech je Sarajevo uváděno jako pevnost, nedá se ani v nejmenším srovnávat s pevnostmi budovanými na hranicích s Ruskem a Itálií. Hlavním účelem zdejších staveb byla ochrana před nenadálými útoky povstalců, které byly v tomto neklidném regionu poměrně časté. V době výstavby navíc potenciální protivníci, především však Černá Hora, nedisponovali obléhacím dělostřelectvem, a tak byla za zcela postačující považována výstavba objektů odolných maximálně proti polnímu dělostřelectvu. Vznikl tak jakýsi mix opevněných kasáren, strážnic, "lehkých fortů" - Werků a využito bylo také starší turecké opevnění, které bylo především v případě Bílého bastionu dále modernizováno.
Vnitřní obranný prstenec tak tvořilo původní, poměrně zastaralé opevnění s několika bastiony, do kterého byly přičleněny nově postavené kasárenské budovy. Na východní straně toto vnitřní opevnění tvořilo zároveň součást vnějšího opevněného prstence, jehož hlavní dominantou byl tzv. Bílý bastion, který vznikl přestavbou staršího opevnění. Postaveny zde byly nové střílny pro polní dělostřelectvo a bastion obdržel také pěchotní obranu. Bastion se zachoval v relativně dobrém stavu, pokud se tak dá hovořit pouze o zachovalých obvodových zdech. Odtud severním směrem vedla původní hradba k sousednímu mezilehlému objektu Polygon, který je dodnes využíván armádou. Zde zároveň vnější prstenec opouští vnitřní část opevnění Z dalšího objektu se zachovala pouze část obvodové zdi.
Na kótě Pasin Brdo se nachází jeden ze čtyř vybudovaných objektů s výzbrojí umístěnou v pancéřových kopulích M.80, a to v poměrně dobrém stavu. Jádro pevnůstky tvoří dvoupatrový kasárenský objekt, na jehož stropnici byly umístěny dvě kopule M.80 pro moždíř ráže 15cm. Dvěma hlavními vchody opatřenými padacím mostem bylo možné vstoupit na dvě nádvoří, na kterých se nacházely patrně celkem 4 polní kanóny ráže 90mm umístěné za pancéřovou posuvnou oponkou ve střílnách tvarovaných z kamene. Blízkou obranu zajišťovaly běžné pěchotní zbraně. Dodatečně byly na křídla fortu přistavěny dva betonové objekty pro pozorovací otočné kopule, pravděpodobně typu BS (ty se zde již nenacházejí). Jedinou vadou je propadlé schodiště do patra kasárenského objektu, kvůli kterému není možné se dostat ke kopulím M.80, k čemuž by byl potřeba vlastní žebřík.
Západním směrem následuje strážnice (Wachhaus nebo také Kula) Gradonj. Jedná se o typizovanou dvoupatrovou stavbu oválného tvaru se dvěma ochrannými kaponiérami (Kufry), které zajišťovaly blízkou obranu z ručních zbraní. Střílny byly zesíleny pomocí železných plátů, nad vchodem je umístěna malá kasemata ze stejného materiálu se dvěma střílnami. Stejného typu byly postaveny ve vnějším prstenci ještě další dvě stavby - Palež a Bistrik jižně od Sarajeva.
Další část obvodového prstence byla ve směru kóty Hum (820 m.n.m.) zajištěna pomocí polního opevnění a dvou zesílených opěrných bodů (Koševa a Kobila Glava). Teprve na samotném Humu se nacházel další objekt s výzbrojí umístěnou v pancéřových kopulích M.80 (Werk III - Hum). Dodnes se z něj však patrně nic nezachovalo. Odtud jižním směrem pokračovalo opět pouze polní opevnění zesílené pomocí několika šancí.
Na jihu Sajeva se nachází Werk II - Vratca. Kromě výzbroje umístěné stejně jako v případě Werku Pasin Brdo na dvou nádvořích byly do stropnice umístěny dvě kopule pro moždíře ráže 150mm se signaturou M38 a M39. Pro bezpečné pozorování byla osazena jedna kopule typu BS. Po 2. světové válce byl celý prostor včetně fortu přestavěn na památník jejím obětem, což samotnou stavbu uchovávalo po celá desetiletí ve velice dobrém stavu. Zlom přišel teprve v nedávné době. Ještě na několik let starých fotografiích jsou viditelné zachovalé pancéřové oponky ve střílnách pro polní kanóny, pozorovací kopule typu BS i části vnitřního vybavení kopulí. Aktuálně (2014) se nic z výše jmenovaného již ve fortu nenachází.
Sousedním objektem (východním směrem) je Werk Zlatištje. Jedná se o menší variantou výše popsaného objektu, kde hlavní výzbroj tvořily výhradně polní kanóny za posuvnou oponkou. Obráncům byla k dispozici odolná kasárna a řada střílen pro blízkou obranu pěchotních zbraní. Podobně jako v případě řady dalších objektů byla i zde v průběhu 2. světové války údajně zřízena věznice. Aktuálně je celý interiér zcela zničen. Během občanské války v 90. letech tudy navíc vedla při obléhání Sarajeva frontová linie a dodnes jsou v okolí aktivní minová pole.
Dále na východ se nacházejí na významných kótách dvě strážnice - Palež a Bistrik. Jedna z nich byla v poválečném období přestavěna na hvězdárnu. Obě však utrpěly poškození v průběhu občanské války.
Poslední stavbou byl Werk I - Dragulja, opět vyzbrojený mimo jiné dvojicí kopulí M.80. Z této stavby lze na satelitních snímcích stěží identifikovat její základy.