Fort Sebastiano

Fort Sebastiano (Werk Sebastiano, 1445 m.n.m.) je někdy také označován jako San Sebastiano, nebo Werk Cherle. Vybudován byl v letech 1910 – 1913 za 1,7 milionu korun. Posádku mělo tvořit 400 můžů. Hlavním cílem bylo blokování komunikace ležící přímo před objektem vedoucí z Folgarie do Arsiera přes průsmyk Tonezza del Cimone a dále postřelování severně hluboko v údolí ležící silnice Carbonare – Arsiero vedoucí údolím Astico.

Fort byl obklopen šest metrů hlubokým a 8 metrů širokým příkopem, který byl postřelován na čele umístěnou podvojnou kaponiérou, která byla vyzbrojena dvojicí kanónů ráže 6cm v pancéřové kasematě a dvojicí těžkých kulometů v pancéřové desce. Hlavní stavbou byla mohutná šíjová kasárna s ubikacemi, sklady PHM, munice, proviantu, kuchyní atd. Blízkou obranu zajišťovala šíjová kaponiéra se střílnami pro ruční zbraně. Na boku byl umístěn traditor s dvojicí 10cm kasematních houfnic M12 (jednalo se o jedinou praktickou realizaci této moderní pevností zbraně) a kasemata s dvojicí těžkých kulometů, která postřelovala přístupovou komunikaci. Nechybělo zde zařízení pro optickou signalizaci se sousedními objekty a tři světlomety o průměru 21cm. Na stropnici se dále nacházela otočná kopule pro pozorování a blízkou obranu disponující jedním těžkým kulometem, jejímž hlavním cílem bylo řízení palby pevnostního dělostřelectva. Na opačné straně kasáren, naproti traditoru s 10cm houfnicemi, se nacházela kopule pro dva těžké kulomety, k dispozici bylo také vybetonované postavení pro pěchotu a pro světlomet.

Pancéřová baterie s hlavní výzbrojí byla vysunuta před kasárna, vzdálenost jednotlivých kopulí pro houfnice ráže 10cm M.09 přesahovala 20 metrů. Přístup pod ně byl pomocí poterny vyražené povrchovým způsobem ve skalním masivu. Kromě toho zde byla umístěna pancéřová kasemata pro dvojicí těžkých kulometů postřelující prostor severně od fortu, postavení pro 21cm světlomet a dvě kopule pro těžký kulomet.

Po vypuknutí války se zdejší prostor netěšil výraznější pozornosti, italské dělostřelectvo vypálilo na fort pouze 3.400 střel ráže 280mm a cca 10.000 střel ráže 149mm, což nezpůsobilo žádné závažnější poškození. V průběhu roku 1915 byla vyražena poterna vedoucí k válečnému vchodu, která ústila v prostoru přístupové komunikace. Stejně jako u ostatních objektů proběhly i zde trhací práce pancéřových prvků, které výrazně poškodily větší část staveb. Přesto se kasárenský trakt zachoval v poměrně dobrém stavu, podzemí je vyčištěno a volně přístupné.