Fort Serrada

Fort Serrada (Werk Serrada nebo Dosso del Sommo) byl postaven v letech 1912-1915 v nadmořské výšce 1670 m.n.m. jako nejjižněji položený celého uzávěru. Umístěn byl na hraně náhorní plošiny, ze které mohl kontrolovat komunikace vedoucí hluboko v údolí Terragnolo vedoucí přímo do Rovereta. Před fortem se navíc nacházel průsmyk Coe se silnicí vedoucí do Folgarie a dále do Calliana severně od Rovereta. V době vypuknutí válečného konfliktu se jednalo o nejmodernější objekt celé linie.

Prostor fortu byl ze tří stran obehnán příkopem, který v nejhlubších místech dosahoval hloubky sedmi metrů a jehož dno bylo postřelováno pomocí čelní kaponiéry a pěchotních zbraní umístěných v šíjových kasárnách. Čelní kaponiéra byla ve dvou poschodích vyzbrojena dvojicí 6cm kasematních kanónů M10 a čtyřmi těžkými kulomety umístěnými po dvou v pancéřových deskách v horním patře. K dispozici byly také dva světlomety o průměru 25cm. Fort byl rozdělen do tří částí – šíjových kasáren kombinovaných s pancéřovou baterií, pancéřové baterie a čelního kulometného objektu s výzbrojí umístěnou v pancéřových kopulích. Kasárna byla s pancéřovou baterií spojena poternou vybudovanou ve výkopu, která byla teprve v průběhu bojových operací nahrazena hlouběji umístěnou poternou. Z pancéřové baterie již dále vedla ve skále vytesaná poterna do kulometného objektu a dále do čelní kaponiéry. Tloušťka stropů kolísala mezi 2,5 – 2,7 metry, zesíleny byly pomocí ocelových nosníků (paradoxně s výjimkou poterny mezi kasárenským traktem a pancéřovou baterií, což si vynutilo později ražbu nové hlouběji umístěné chodby.

Šíjová kasárna tvořila čtyřpatrová budova, ve které bylo umístěno zázemí celého fortu, jednalo se především o ubikace, sklady PHM a munice, strojovnu, kuchyni, sklady proviantu a místnosti pro optickou komunikaci se sousedními objekty. Na stropnici byly umístěny dvě kopule pro houfnici ráže 10cm M.09. Každá z nich měla k dispozici světlomet o průměru 35 cm. Přiléhající příkop postřeloval těžký kulomet umístěný v pancéřové kasematě společně se světlometem. Největší rarita se nacházela na obou křídlech kasáren, kde byly umístěny masivní třídílné kasematy pro těžké kulomety a světlomet – jeden exemplář byl patrně určen k palbě tří těžkých kulometů a světlomet o průměru 25cm a druhý k palbě čtyř těžkých kulometů a světlomet o průměru 35cm (specifikace výzbroje se v jednotlivých zdrojích liší).

Ve středu fortu ležící pancéřová baterie disponovala dvojicí kopulí pro houfnici ráže 10cm M.09, dvěma kopulemi pro těžké kulomety (jednostřílnová a dvoustřílnová) a otočnou kopulí pro pozorování a těžký kulomet, která sloužila především k řízení dělostřelecké palby všech věží. K dispozici byl také světlomet o průměru 60cm. Před ní byl vysunut blok s kulometnou výzbrojí, která byla umístěna do dvou dvoustřílnových kopulí. Zde se nacházel také úkryt pro pěchotu, která mohla v případě nebezpečí pomocí východu zaujmout obranné pozice na valu.

V průběhu války byl v roce 1915 kromě nové poterny mezi kasárenským traktem a pancéřovou baterií vyražen také válečný vchod o délce téměř 300 metrů, který ústil v týlu nedaleko přístupové silnice. Zároveň byl používán také pro nasávání čerstvého vzduchu. Další poterna byla ražena do skalní stěny vedle fortu, kde byly umístěny těžké kulomety pro postřelování údolí Terragnolo. Cena objektu dosáhla téměř 2 milionů korun.

Fort se dostal pod palbu nepřátelského dělostřelectva 25. května 1915. Intenzita palby zde však nebyla taková jako u severněji položených fortů. Na povrch zde dopadlo „pouze“ 4229 granátů ráže 28cm, nejzávažnější škody vznikly proražením stropnice povrchové poterny mezi kasárenským traktem a pancéřovou baterií a proražením několika předpancířů. Do ofenzivy v roce 1916, která posunula frontu mimo dostřel pevnostního dělostřelectva bylo vypáleno z kopulí M.09 celkem 26.103 granátů.

Válečné období tak přežil fort bez větších poškození. Ve 30. letech se však začala hrnout jedna pohroma za druhou. Nejprve v roce 1931 posloužil prostor fortu jako polygon pro testování účinků dělostřelectva na pancéřové prvky pro účely výstavby Alpského valu, jehož výstavba započala o rok později.O několik let později se fort stal cílem těžby pancéřových prvků a železných nosníků, která byla provedena s neobyčejnou intenzitou. Díky tomu se dnes všechny objekty nacházejí zcela v troskách.