Fort Strač (Trebinje)

Největší atrakcí pevnosti Trebinje je jižně se nacházející, ne zcela stavebně dokončený Fort Strač. S jeho výstavbou se započalo pravděpodobně někdy v letech 1910-1911. Do zastavení výstavby se nepodařilo patrně dodat a osadit veškeré pancéřové prky. Oproti původnímu plánu, na jehož základě byla také vybetonována pancéřová baterie byly osazeny pouze dvě kopule M.09 v zesíleném provedení (někdy označované jako M.14), zatímco další dvě šachty zůstaly prázdné a s jejich dodatečnou instalací již nebylo počítáno.

Fort je zabudován do strmého kuželovitého kopce. Jako první návštěvník narazí na mohutnou třípatrovou kasárenskou budovu, která je vestavěna do hlubokého uměle vytvořeného skalního zářezu. Odtud vedla poterna do pancéřové baterie, která zabírá celou délku hřebene. Vybetonován byl prostor pro osazení čtyř kopulí M.09 pro houfnice ráže 10cm. Na jejich stranách byly umístěny dvě otočné kopule pro těžký kulomet a pozorování B.u.M., které zajišťovaly blízkou obranu a řízení palby hlavních zbraní. Pro účely blízké obrany mělo být osazeno po obvodu baterie několik kusů pancéřových zvonů pro těžké kulomety. Z nich se zachoval jediný exemplář, který disponoval střílnami pro dva těžké kulomety. Vstupní šachta v jeho týlu byla opatřena silným pancéřováním a sloužila jako tzv. Hangart (úkryt) pro světlomet. O zbývajících kopulích nejsou bližší informace, přičemž část z nich nebyla nikdy osazena a provizorně ji nahradila kulometná hnízda. K dispozici byl pravděpodobně také minimálně jeden světlomet. Veškeré zde zachovalé pancéřové prvky se na jiném místě nezachovaly.

Větší část fortu byla obehnána ve skále vytesaným hlubokým příkopem, který měl být chráněn pomocí kontreskarpových kaponiér s výzbrojí kanónů ráže 60mm. Tato část však nebyla stavebně dokončena.

Na první pohled, především na kasárenskou budovu se může zdát, že většina částí fortu není stavebně dokončena. Problém je však zcela jinde. Orientace ve fortu i odhadování jeho pravděpodobné výzbroje je značně ztížen událostmi, které následovaly v poválečném období, kdy byly forty Strač a Dvrsnik v 60. letech přenechány společnosti zaměřující se na těžbu šrotu. Jako první byl "vyrabován" Fort Dvrsnik, poté se pozornost přesunula na Fort Strač. Demoliční práce započaly právě v kasárenské budově, rozebrány byly veškeré podlahy a kvůli odtěžení traverz také celá stropnice (viz foto níže). Demoliční práce pokračovaly dále hlavní poternou, vytěžena byla patrně část pancéřových kopulí pro těžké kulomety, veškeré stropní profily v pancéřové baterii a částečně nařezána byla také jedna z otočných kopulí pro těžký kulomet a pozorování. U dělostřeleckých kopulí byl proveden pokus o vytěžení podlážek, které však zůstaly zaklíněné ve vstupních chodbách a znemožňují tak vstup pod samotné věže. Velká část podzemních prostor je tak zasypána sutí. Tam kde se poterny přiblížily povrchu, byly odtěženy i jejich stropnice. O skutečné podobě fortu je tak velmi obtížné udělat si ucelenou představu.

Schválené finanční prostředky byly připravené těsně před vypuknutím 1. světové války také pro výstavbu další dvou pancéřových fortů, které měly vyrůst v blízkosti stávajících objektů na kótách Golo Brdo a Kravica.

Naprostá většina pevnostních staveb je s městem spojena pomocí značených turistických tras. Po jejich trase jsou k dispozici také tabulky se základními informacemi o jednotlivých objektech. K samotnému Fortu Strač vede z Trebinje pohodlná vojenská silnice.

Jak již bylo v textu zmíněno, prošel rozsáhlou demolicí také nedaleký fort Dvrsnik, který byl vybudován na stejnojmenné kótě (1.095 m.n.m.) pouhých několik stovek metrů od hranic s Černou Horou. Jeho úkolem bylo uzavření důležitých komunikací v tomto prostoru a blokování přístupu jak k Boce Kotorské, tak ve směru na Trebinje a případně také Dubrovnik. Typově se jedná o stejnou stavbu, jakou je Fort Strač. Na pancéřové baterii, která byla oddělena od kasárenského traktu a vysunuta výš na hřeben byly instalovány 4 kopule M.09 pro houfnice ráže 10cm. Uprostřed nich byla umístěna kopule pro těžký kulomet a pozorování, která zároveň sloužila pro řízení palby dělostřeleckých věží. Blízkou obranu zajišťovaly těžké kulomety umístěné v kasematách a pancéřových kopulích - otázkou zůstává, zda se všechny do přerušení prací, které se táhly ještě v průběhu 1. světové války, podařilo osadit. Dle několika málo dobových fotografií lze pouze konstatovat, že pancéřová baterie byla zcela dokončena, stejně jako kasárenský trakt. Následná těžba kovu probíhající v 60. letech byla neuvěřitelně důkladná a nic si nezadá ani s těžbou, které padla za oběť většina fortů na hranicích s Itálií. Přibližnou představu o podobě fortu Dvrsnik tak můžou poskytnou již pouze satelitní snímky.