V rakousko-uherském opevnění byla pozorovatelna Vezzena (Posten Vezzena, italsky Forte Vezzena), vybudovaná v letech 1907-1912 zcela neobvyklou stavbou. Ta byla umístěna na vrchol Cima Vezzena (1908 m.n.m) a měla rozměry přibližně 25 x 9 metrů. Týlová část hřebene byla odtěžena a do ní byl vestavěn třípatrový objekt s nádvořím, které končilo 1400 metrů hlubokou skalní stěnou. Hlavním úkolem bylo řízení palby níže položených fortů Verle a Lusern. Blízkou obranu zajišťovaly těžké kulomety umístěné ve dvou dvoustřílnových kopulích a jedné otočné kopuli pro pozorování a těžký kulomet. Týlová panéřová kaponiéra unikátní konstrukce disponovala pěti střílnami a k dispozici bylo také pancéřové pozorovací stanoviště (deska) směřující severním směrem do údolí Valsugana. Umístěny zde byly také 3 světlomety s průměrem 30cm.
Hlavní přístupová komunikace vedla k objektu z předpolí, což znemožňovalo její použití v případě vypuknutí válečného konfliktu. Později proto byla vybudována nová komunikace zapuštěná v týlu do kolmé stěny.
Velmi exponované místo mělo za následek intenzivní ostřelování širokou škálou nepřátelské dělostřelecké výzbroje. Celkově byl zaznamenán dopad 2027 projektilů ráže 210, 280 a 305 mm a 4200 kusů ráže 149 mm, což způsobilo na stropnici objektu fatální následky. Hlavní pancéřové prvky byly doslova vystříleny ze stropnice a sesunuly se ze svahu. Ve stejné době bylo započato s výstavbou kavernových úkrytů hluboko v podloží. K uvolnění došlo až v souvislosti s jarní ofenzívou v roce 1916, kdy se fronta posunula mimo dosah zdejšího opevnění. Následně byla provedena oprava stropnice objektu a znovu osazena otočná kopule pro pozorování a blízkou obranu a jedna dvoustřílnová kopule pro těžké kulomety.
Objekt v meziválečném období neunikl vytěžení pancéřových prvků a stropních nosníků. Dodnes se zachovala v dobrém stavu pouze jeho týlová stěna.