Bayerisch-Tschechische Grenzstellung

Přípravné práce na výstavbě opevnění na hranicích s Československem probíhaly pravděpodobně od roku 1933, přičemž k samotné výstavbě prvních bojových objektů došlo v roce 1935. Zdejší opevnění mělo opticky uzlový charakter, kdy byly blokovány důležité komunikace vedoucí od hranic. Od roku 1937 bylo řešeno uzavření velkých mezer mezi jednotlivým opěrnými body v nejohroženějších místech pomocí linie blokhausů vybudovaných z žulových kvádrů. Posledním přírůstkem do zdejší obrany byla výstavba plošin pro protitankové kanóny v blízkosti silnic, která byla odpovědí na velký nárůst obrněné techniky v československé armádě. Stavěny zde byly také sklady zbraní a munice v různých formách včetně rozměrných "studní" v blízkosti bojových objektů. Zdejší opevnění mělo nezvykle vysokou prioritu co se týče rychlosti jejího obsazení polními jednotkami, což pravděpodobně souviselo s její malou vzdáleností od hranic. Proto bylo rozhodnuto většinu zbraní a munice skladovat buď přímo v jednotlivých objektech, nebo v jejich bezprostřední blízkosti, přičemž aktivací objektů byly pověřeny osoby žijící přímo v okolních obcích. Připraveny byly také armovací plány pro případ mobilizace, které počítaly s výrazným zesílením zdejší obrany. S událostmi roku 1938 přišel i konec výstavby zdejšího opevnění. Vnitřní vybavení bylo odesláno na západ a údajně došlo také k ničení celých objektů.

Opevnění začínalo severně od Selbu a pokračovalo přes Schönwald, Schirnding, Poppenreuth a Ahornberg k Bärnau. Naproti Rozvadovu bylo opevnění budováno v okolí Waidhausu, a dále jihovýchodním směrem na Tiefenbach, Spielberg, Waldmünchen, Furth im Wald a Schwarzenberg.

Dodnes je znám pouze jeden zachovalý opěrný bod v prostoru Ahornbergu z roku 1935, bez větších problémů je možné nalézt také řadu blokhausů, především podél silnice St2154 mezi Flossenbürgem a Hohenthanem. Řada z cca 100 vybudovaných bojových objektů byla v pozdějších letech odstraněna nebo posloužita jako základy různých staveb. Jednalo se především o objekty budované přímo v obcích nebo v jejich blízkosti nebo na otevřených prostranstvích (polích). Naproti tomu většina pevnůstek vybudovaných v lesnatém terénu byla pouze uzavřena a zahrnuta zeminou. Lze odhadovat, že v tomto stavu se nachází přibližně polovina objektů. S výjimkou Ahornbergu a snad ještě několika dalších výjimek pravděpodobně jihovýchodně od Furth Im Wald (nicméně s nepřístupným interiérem) je tak možné na průzkum vyrazit leda s lopatou. Nutno však podotknout, že většina objektů se dnes nachází v přírodních rezervacích, nebo v ochranných pásmech zdrojů vody.

Jediné tři přístupné objekty odolnosti C byly vybudovány v roce 1935. Jejich výzbroj tvořil jeden těžký kulomet určený k přímé palbě umístěný v pancéřové desce 10P7 (tloušťka 6 cm). Ubikace byly určené kromě posádky také pro výpadovou jednotku.