Michel-Stellung 1917/1918

Postup německé armády v roce 1914 vytvořil jižně od Verdunu výrazný výběžek k Saint Mihiel, kde se sice podařilo obsadit Fort du Camp-des-Romains, následně se však ofenziva v tomto prostoru zhroutila a změnila se v zákopovou válku. Od roku 1914 bylo přímo na frontové linii budováno velmi silní opevnění. Od roku 1916 však vyvstala s souvislosti se změnou nejvyššího velení na západní frontě a následnými jednáními v Cambrai potřeba zkrátit délku frontové linie s cílem šetřit značně oslabené jednotky. Od roku 1917 tak začala výstavba zónového opevnění v celém prostoru výběžku. Zakomponovány byly původní frontové pozice a jejich týlové zabezpečení, za nimi došlo k výstavbě zónové obrany označované jako Michel-Zone, nebo Michel1-Stellung. V týlu pak následovala silná opevněná pozice, která představovala poslední linii obrany. Obecně je označována jako Michel-Stellung.

Východní křídlo opevněné pozice se opírá o řeku Moselu. Začíná v obci Pagny-sur-Moselle. V tomto prostoru je její průběh poměrně dobře identifikovatelný. Jedná se zároveň o nejsilněji vybudovanou část táhnoucí se mezi obcemi Prény - Rembercourt-sur-Mad - Charey - Lacchaussee. Dále již znatelně slábne. Probíhá poměrně přehlednou krajinou mezi Jonville-en-Woëvre - Harville - Pareid - Hennemont. Na řadě přehledových map je její konec značený u Fresnes-en-Woëvre, nicméně na podrobných mapách se lze s označením Michel-Stellung setkat ještě severněji v prostoru obcí Braquis - Warcq a Étain. Zde se tato opevněná pozice mísí s řadou dalších pozic kryjících přístupy od Verdunu.

V amerických archivech, především v NARA, se zachovalo velké množství dobových fotografií této opevněné pozice. Většina byla pořízena po konci války v prosinci 1918 a v roce 1919. Za pozornost stojí především ohromné množství protipěchotních a protitanových překážek a materiálu (stavebního i munice) zanechaného na místě při ústupu německé armády.

Vzhledem k ofenzivě, kterou zde provedla na konci války americká armáda, je k dispozici velké množství detailních a poměrně přesných map. Jejich primárním účelem bylo sice znázornění postupu jednotlivých amerických divizí, zaneseny jsou však na ně nepřátelské pozice. Patrně byly vyhotoveny na základě leteckého průzkumu. Z tohoto důvodu jsou mapy velmi přesné v otevřeném terénu, naopak v lesích jsou bohužel víceméně nepoužitelné.

K dispozici jsou také méně detailní přehledové mapy. Na rozdíl od podrobných map jsou poměrně přesné také v zalesněném terénu, alespoň co se průběhu linií opevněné pozice týče.

Převážná část opevněné pozice probíhá otevřeným terénem a proto je poloha řady objektů snadno identifikovatelná. Většina objektů sice byla v průběhu času odstraněna, nebo zahrnuta zeminou, i tak zde lze najít řadu zajímavých pevnůstek. Specialitou zdejšího úseku jsou rozměrně pancéřové desky pro dělostřelecké pozorování (200 x 200 x 7 cm). Používány byly jak v týlu na dělostřeleckých pozorovatelnách, tak na pasivních úkrytech přímo v jednotlivých liniích opevněné pozice. Množství z nich bylo vytěženo v meziválečném období. Některé se však zachovaly dodnes především v centrální části opevněné pozice.

Průzkum ve vegetačním období je zde velmi obtížný. Dominantní plodinou zdejších polí je kukuřice a slunečnice, jejichž sklizeň začíná až na konci září. Na 15 kilometrech linie se nám tak v tomto termínu podařilo najít jediný! objekt v posečeném poli, který tak byl přístupný.

Bois de Hermeville

Pod označením "Site du canon d'Herméville" se skrývá naučná stezka v severní části Michel-Stellung. Zdejší opevnění se sice nachází mezi Michel 1-Stellung a Michel-Stellung, pochází však z dřívější doby. Trasa začíná uprostřed lesa u silnice mezi obcemi Herméville-en-Woëvre a Braquis. Nejprve vede po svršku německé úzkorozchodné železnice, která zásobovala frontovou linii, která se po bitvě u Verdunu ustálila zhruba čtyři a půl kilometru jihozápadním směrem odtud. Celá trasa začíná zároveň nejzajímavětším místním exponátem.

Před zahájením bitvy o Verdun probíhala frontová linie východně odtud. V roce 1915 zde francouzská armáda vybudovala polopermanentní dělostřeleckou baterii. Celkem bylo v okolí Verdunu nasazeno 14 námořních děl ráže 138,6 mm s délkou hlavně 55 ráží. Jejich hlavním úkolem bylo vedení protibaterijní palby, k čemuž měl sloužit jejich dostřel 13 - 18 kilometrů. Kadence činila jeden výstřel za minutu. Vybudována pro ně byla betonová platforma. Betonové byly také boční zdi. Stropnice byla ovšem tvořena pouze masivní vrstvou dřevěné kulatiny. K dispozici byl také odolný sklad munice. Během německé ofenzívy se podařilo obsadi celkem 7 stanovišť, jedno z nich se nachází právě zde. Před ústupem francouzské armády byl zničen uzávěr zbraně a samotná hlaveň následně sloužila jako památník, aby byla posléze sešrotována. V roce 2012 se podařilo získat z vojenské střelnice zachovalý exemplář původní zbraně a osadit ho zpět do objektu.

Stezka se odtud stáčí severovýchodním směrem. Po její pravé straně se nachází dvě německé polní dělostřelecké baterie, na severním okraji lesa pak následuje další polopermanentní baterie, která byla určená k boční palbě směrem k obci Herméville-en-Woëvre a vybudována byla až po získání tohoto prostoru v roce 1916. Děla byla umístěna v otevřených postaveních. Vybetonovány byly platformy a čepy pro uchycení lafet. Pozorovatelna byla umístěna na jednom ze zdejších stromů, na kterém se dodnes zachovaly kramle žebříku. K dispozici byly vedle děl úkryty pro obsluhu a munici, nejprve se jednalo o dřevozemní objekty, které byly dodatečně překryty vrstvou ocelových profilů, nebo kolejnic a zality betonem. V meziválečném období došlo k odstranění betonu a vytěžení železa. Interiér těchto úkrytů je dnes zalitý vodou a dřevěné konstrukce se postupně rozpadají. Následně bylo vybudováno několik úkrytů a stanoviště řízení palby za pomocí oblouků vlnitého plechu. Patrně kvůli vysoké hladině podzemní vody se jedná o nadzemní stavby. Část z nich je poškozená trháním železa.

Posledním objektem na stezce je pasivní úkryt pro výpadovou jednotku se střeleckým parapetem. Poněkud neobvykle není interiér tvarován oblouky, ale stropo je rovný z ocelových nosníků. Na první pohled zaujme také velmi malá výška stropu. Důvodem je opět patrně vysoká hladina spodní vody. Úkryt se zachoval ve velmi dobrém stavu. Byl součástí polního opevnění běžícího podél severního okraje lesa, které zde tvořilo příčnou obranu proti případnému průlomu francouzských jednotek. Jak již bylo zmíněno, pozice Michel 1-Stellung se nachází přibližně kilometr jihozápadně odtud, zatímco Objekty Michel-Stellung se nachází přibližně 1,5 kilometru severovýchodně.

Fotografie - Site du canon d'Herméville