Úkryty

Objekty pro kulomety

Většina těžkých kulometů byla nasazena v polních opevněních v blízkosti pasivních úkrytů, nebo na jejich stropnicích. V průběhu let však byla vybudována také řada kulometných objektů nebo blokhausů se střílnami tvarovanými z betonu. Množství těchto staveb bylo také vestavěno do hospodářských a obytných budov obcí, které se dostaly do blízkosti frontové linie.

Předpisová podoba kulometného objektu byla určena pro boční palbu. Kromě střílny kulometu byly po stranách k dispozici také otvory pro světlomet a pozorovatele. V ojedinělých případech docházelo také ke slučování s dalším kulometem, případně rychlopalným kanónem do jedné stavby. Pro frontové účely byly k dispozici také jednodušší stavby s jedinou střílnou (bez světlometu a pozorovatele). Postupně byly budovány také objekty s kulometem umístěným v pancéřovém štítu, kdy byla hlaveň zbraně umístěna pouze několik centimetrů nad úrovní terénu. Naopak v průběhu let narůstala averze proti mohutným kulometným objektům a blokhausům. Jejich výstavba byla povolena pouze v hustě zalesněném terénu.

Pěchotní a dělostřelecké pozorovatelny

Kromě integrace pozorovatelen do jiných typů objektů, byly budovány také samostatné pěchotní a dělostřelecké pozorovatelny. V případě těch pěchotních se jednalo primárně o stavby umístěné do předpolí a opevněných pozic. Často šlo o velmi malé stavby skládající se pouze s místnosti pro pozorovatele a vchodu. Kromě pancéřových prvků byly průzory tvarované z prostého betonu, případně mělo stanoviště podobu betonové kopule s instalovanými ocelovými záklopkami. Dělostřelecké pozorovatelny byly naopak umístěny v týlu opevněných pozic, často na místech s dobrým výhledem. V posledních letech výstavby opevnění měly tyto objekty zdvojené pozorovací stanoviště, aby bylo možné pokračovat v řízení palby i v případě vyřazení jednoho z nich nepřítelem. Navíc často docházelo také ke shlukování více shodných objektů do jednoho místa.

Dělostřelecké objekty

Záhy po ustrnutí západní fronty začaly být budovány odolné objekty pro polní dělostřelectvo. Kromě samotné střelecké místnosti obvykle disponovaly příručním skladem munice a malou ubikací. Předpisová podoba však spíš počítala s oddělením úkrytu pro obsluhu a munici do samostatných objektů. První typy dělostřeleckých srubů vznikly již před vypuknutím války pro účely armování pevností Štrasburk a Metz. Především v druhém případě se jednalo o poměrně velké stavby, navíc určené vždy pro dvojici děl. V průběhu války však byly až na výjimky určeny pouze pro jedno. Jejich podoba již odpovídá dělostřeleckým objektům později budovaným v rámci Atlantického valu. Tento typ staveb se ke konci války dostal do značné nemilosti, a to především z důvodu snadné identifikovatelnosti v terénu a omezenému výstřelu zbraní.

Do stejné kategorie lze zařadit také objekty pro zákopové moždíře. Jednalo se o malé stavby, často zapuštěné pod úroveň terénu s rozměrnou střílnou, případně střílnami do více směrů.

Velitelské a signalizační objekty

Velitelské objekty ve své realizované podobě většinou vůbec neodpovídají předpisové podobě (viz záložka Stellungsbau). Spíše se jedná o komfortní kasárenské budovy provedené ze železobetonu, často s okny, dveřmi a bohatě zdobenými fasádami, ale také například s krbem v interiéru. V některých případech byly vybaveny pozorovatelnou, jak v betonovém, tak pancéřovém provedení. Naopak předpisové velitelské stanoviště se nachází například přímo v obci Buzancy. Svojí podobou výrazně připomíná stanoviště řízení palby pobřežních baterií budovaných během 2. světové války na Atlantickém valu.

Vybudována byla také řada signalizačních objektů zajišťujících při přerušení telefonních linek komunikaci do hloubky obranného postavení. Zatímco přímo na frontové linii se jednalo o menší stavby pro vysílání a příjem signálů, hlouběji v týlu šlo o velké stavby odesílající resp. přijímající signály z celé řady směrů. Vzhledem ke svému účelu se často nacházely v blízkosti velitelských stanovišť. To samé platí také pro samostatné objekty pro telefonní centrály.

Ostatní

Budována byla řada dalších objektů se specifickým účelem. Zmínit lze velkoryse pojaté ošetřovny, poskytující první pomoc zraněným vojákům před odesláním do týlových nemocnic. Často se podobaly velitelským objektům, případně byly zcela zapuštěny pod okolní terén.

V rámci permanentních dělostřeleckých baterií byly budovány pasivní úkryty pro obsluhu a muniční sklady. V týlu pak různé varianty skladů munice. Velmi často se dělostřelecký materiál skladoval také na otevřených prostranstvích. Rozhodující spíš bylo zajištění dopravy pomocí úzkorozchodné železnice. Existovaly také objekty pro polní kuchyně, nebo strojovny, které dodávaly elektrickou energii pro osvětlení, případně pro elektrifikované protipěchotní překážky.

Součástí výstavby opevněných pozic bylo také zřizování týlových ubytovacích zařízení. Nejednalo se o pevnostní stavby, ale o kasárenské budovy zajišťující odpočinek vojáků. Zároveň však musely poskytovat alespoň minimální ochranu proti nepřátelské dělostřelecké palbě. Proto byly často stavěny ve strmých odvrácených svazích, v roklích a hlubokých lesích.