Mosel-Stellung 1914 - 1918

V úzkém pojetí je pod označením Moselstellung uváděna dvojice pevností Metz a Thionville se svými mohutnými festy. Pozornost těchto stránek se ovšem zaměřuje na armovací práce, které zde probíhaly těsně před vypuknutím války a v jejím průběhu. Tyto stavby se většinou netěší přílišné pozornosti a v odborné literatuře je jim věnována pouze minimální pozornost.

V případě Thionville je situace ještě poměrně přehledná. Opevnění bylo budováno především na západním břehu řeky. Středem obranné pozice byl Fest Obergentringen (Guentrange) který okupoval povrch nejvyššího kopce v okolí. Od severu se táhla opevněná pozice podél potoka Kiesel (podle něj je zdejší opevnění někdy označováno jako Kieselstellung), od kterého se stáčí k osadě Maison Rouge a odtud stoupá zalesněným terénem k samotnému festu. Odtud linie klesá lesem jihozápadním směrem do Bois de Veymerange, Bois de Terville a dále ve směru Florange. Jisté náznaky opevnění lze vystopovat také na výšinách podél Mosely ve směru na Méty (Metz) - např. v Bois de St. Hubert nebo Bois l´Abbé.

Zde linie plynule navazuje na pevnostní prstenec, který byl na západním břehu řeky poměrně silně zajištěn pomocí starších fortů, pancéřových baterií a moderních festů, před které byly již před vypuknutím války budovány opevněné pozice Horimont, Steinbruch a Wolfsberg. Na prvně jmenovanou pozici měl plynule navazovat na severní straně plánovaný, ale stavebně nedokončený pěchotní fort Féves, nacházející se nad stejnojmennou obcí. Dále na jih byl prostor mezi festy Kaiserin a Kronprinz dodatečně zajištěn sedmicí pěchotních tvrzí označovaných jako "sedm trpaslíků". Jejich stavba se protahovala až do roku 1916 a v řadě případů nebyla nikdy dokončena. Pět tvrzí mělo reálně pouze podobu pěchotního postavení, jenom zbývající dvě odpovídaly svým provedením fortu (Bois la Dame a Marival). Na západním břehu pak již zbýval pouze silný Fest Kronprinz. Jako značné riziko se zde jevila jižním směrem umístěná výšina okolo Rochers de la Fraze, kterou bylo nutné zajistit silnou opevněnou pozicí.

Pevnostní prstenec zde přechází na východní břeh řeky, kde začíná dvojicí pancéřových fortů spojených do Festu Graf Haeseler. Jako značné riziko se ukázala po vypuknutí války velká mezera k sousednímu Festu Wagner, který byl navíc teprve čerstvě dokončen. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto o vybudování silné pozice v tomto prostoru, která začínala na úpatí pancéřových fortů, značné pozornosti se dostalo zajištění nedaleké silnice v prostoru osady Hanau (Hanneau), aby linie dále probíhala ve směru Cuvry - Le Moulin a přetnula silnici Verny - Fleury v týlu Festu Wagner. Vybudováno zde bylo značné množství silně vyzbrojených objektů s kulometnou a dělostřeleckou výzbrojí. Bohužel, řada jich je dnes odstraněna nebo se nachází na soukromých pozemcích, případně uprostřed rozlehlých lánů polí.

Zatímco na západní straně řeky se fronta po vypuknutí války posunula do dostatečné vzdálenosti od Metz, na východní straně nebyly územní zisky příliš velké. Z tohoto důvodu se výstavba opevnění soustředila do tohoto směru. Pomocí dělostřeleckých pozic byly zajištěny významné kóty podél řeky v prostoru obcí Arry (cóte St-Pierre) a Mardigny (Bois le Comte), aby na následující výšině Froidmont začala silná opevněná pozice tvořící druhou linii obrany. Odtud probíhala východním směrem se značnou hloubkou obrany ve směru Louvigny. Jako oficiální ukončení Moselstellung je udávána kóta Vatimont nad stejnojmennou obcí. Nicméně pozůstatky po opevnění výrazně mizí již u zmiňované obce Louvigny, kde se linie odklání výrazněji jihovýchodním směrem.

Ale zpět do pevnostního prstence. Prostor mezi Festy Wagner a Luitpold byl zajištěn především řadou úkrytů pro dělostřelecké pozorování, munici a dělostřeleckými bateriemi. Samotný Fest Luitpold byl dokončen až v prvním válečném roce. Situace dále severněji nebyla o moc lepší. Obranu zde zajišťovala dvojice pěchotních fortů Chesny sud a Chesny nord, které byly v rámci armovacích prací doplněny řadou menších objektů. Páteří obrany východní části prstence byl pouze Fest von der Goltz, který se však nikdy nepodařilo stavebně dokončit. Již před vypuknutím války byly proto před prstenec předsunuty dělostřelecké baterie s řadou odolných objektů - Sorbey/Sorbach, Mont/Spangenberg (zničena), Silly/Lemmersberg a Ste. Barbe/St. Barbara (zničena). Situace byla nejhorší na sever od Festu von der Goltz, kde do roku 1907 chyběla jakákoliv vnější obrana. Nakonec se zde podařilo dokončit dvojici moderních pěchotních tvrzí Belle-Croix a Mey. Další plánované velké pevnostní stavby nebyly z finančních důvodů realizovány. V tomto prostoru tak bylo nutné dokončit pevnostní prstenec v rámci armovacích prací. Stopy po opevněné pozici lze vysledovat východně od I-Werku Mey, odkud pokračuje podél nedokončené železnice u obce Failly - Bois de la Bacalle - Méchy - Antilly - Chailly-lés-Ennery - Rugy - Mosela, kde plynule navazuje na již popisované opevnění nad obcí Féves. V okolí samotného Festu von der Goltz se nachází poměrně silné pěchotní opěrné body vybudované během války, jejich polohu se mi však nedaří lokalizovat.

O většinu popisovaného opevnění se nikdy nebojovalo. Část je však vážně poškozena trháním pancéřových prvků a získáváním železa v meziválečném období. Velké množství objektů muselo ustoupit intenzivní zemědělské činnosti a značné výstavbě. Především v lesnatých úsecích linie se však zachovalo velké množství objektů, které patří často k tomu nejlepšímu, co lze z německého opevnění 1. světová války ve Francii navštívit.

Kiesel-Stellung

Dobře zachovalá část opevněné pozice, budované v rámci armovacích prací v okolí Thionville, se nachází v lesíku severně od osady Ste-Marie severně od města. Zdejší opevnění je součástí tzv. Kiesel-Stellung, které se táhné podél tohoto potoka od soutoku s řekou Moselou po táhlý hřeben Genfer (184 m.n.m.), kde se opevnění stáčí jihozápadním směrem k obci Maison Rouge. Zatímco linie mezi Moselou a osadou Ste-Marie se táhne přímo podél potoka a jednotlivé objekty jsou k nalezení v houštinách podél něj (a velké úkryty v týlu se nacházejí uprostřed polí), severním směrem se linie vzdaluje od koryta potoka a je umístěna do zalesněného svahu. Díky tomu jsou zdejší objekty poměrně dobře zachovalé a přístupné také v letních měsících. S možností fotografování je to během vegetačního období o poznání horší.

Přední linii tvoří malé pěchotní úkryty pro výpadovou jednotku. Ke dvěma vchodům vedou betonová schodiště, stejně tak byl vybetonován také zákop dodél týlových stěn. V týlu se nacházejí velké úkryty, které disponují čtveřicí vchodů - dva uprostřed týlové stěny a po jednom po stranách. Interiér je tvarován oblouky vlnitého plechu. Vchody byly zabezpečeny pomocí vchodových mříží, za kterými následují v zahnuté chodbě pancéřové dveře. Nechybí zde ani vchodové střílny. V interiéru byly instalovány pouze plechové dveře. Pokud úkryt disponoval pozorovatelnou, byl vchod do ní zajištěn pancéřovými dveřmi. Celou šíří úkrytu procházela spojovací chodba, ze které se vstupovalo do jednotlivých místností. K dispozici bylo sociální zázemí. Okolo vchodů je fasáda často bohatě zdobena, případně opatřena pamětními deskami. U jednoho z velkých úkrytů se nachází pozorovací věž.

Stavební činnost se sem vrátila v roce 1940. Trojice velkých pěchotních úkrytů byla využita francouzskou armádou jako velitelská stanoviště. V rámci toho došlo k zazdění a zasypání dvou hlavních vchodů a ponechány byly pouze boční. U dvou úkrytů došlo k jejich stavebnímu rozšíření, které však nebylo ani v jednom případě stavebně dokončeno. Reaktivována byla také nedaleká dělostřelecká pozorovatelna a postavena čtveřice jednoduchých železobetonových objektů pro těžké kulomety a protitankové kanóny.

Froidmont

Na východním břehu řeky Mosely, jižně od Metz, se nachází dominantní kóta Froidmont (394 m.n.m.), která tvořila hlavní pilíř druhé linie obrany v tomto prostoru. Přístup je možný po asfaltové silnici z Bouxières-sous-Froidmont. Celý táhlý vrchol kopce je hustě zarostlý lesem. V jeho útrobách se nachází velké množství objektů od pozorovatelen, přes pěchotní úkryty, kulometné objekty, velitelská stanoviště, ošetřovny až po sklady munice. To vše je protkáno hustou sítí zákopů a otevřených pozic dělostřelectva. Celý povrch je bohužel díky vegetaci extrémně nepřehledný, řada objektů je navíc vážně poškozena trháním železa, které zde probíhalo patrně v meziválečném období. Několik objektů zmizelo v pískovně, která zde byla zřízena při výstavě nedaleké vysokorychlostní trati TGV.

Přímo u příjezdové silnice se na okraji lesa nachází poměrně hustá linie různých objektů (5 na mapě) směřující severovýchodním směrem. Všechny jsou ovšem poškozeny trháním železných prvků. Po levé straně silnice se nachází malé odpočívadlo a přístupová cesta k nedaleké kapli (Notre Dame du Froidmont), jako první se u cesty nachází silně poškozený kulometný objekt, který byl původně maskovaný jako hospodářská budova, hned vedle se nachází zachovalá pozorovatelna (6 na mapě), bohužel se zasypaným vchodem.

K nejzajímavějším objektům zdejšího opevnění je nutné dojít lesní cestou plynule navazující na asfaltovou silnici. V prudkém svahu po její levé straně je možné identifikovat řadu menších objektů. Asi 50 metrů před koncem lesa je však nutné odbočit do zákopu vpravo od cesty. Ten vede přímo do interiéru velkého velitelského stanoviště označovaného jako "Grauer Bär" (1 na mapě). Ten kromě dvou hlavních vchodů se schodišti disponoval také dvojící podzemních tunelů ústících do zákopového systému. Od hlavního vchodu vede pěšina dále do lesa přímo k velké budově ošetřovny (2 na mapě). Dále severním směrem v poslední době výrazně přibylo zákazových značek vstupu, a zdá se, že některé objekty jsou zde nějakým způsobem využívány. Sítí lesních cest však lze bez problémů dojít k vrcholu Froidmontu, kde se nachází velká pozorovatelna s názvem "Westphalenblick" (3 na mapě). Cestou zpět k silnici je možné namátkově vyrazit do lesa po četných pěšinách, řada z nich vede k více či méně zničeným objektům a polnímu opevnění. U jedné z nich se nachází zachovalý malý úkryt (4 na mapě) a hled vedle zcela zničená velká budova na mohutných základech. Patrně se jednalo o horní stanici lanovky.

 

 

Bois de la Fourosse

Z Froidmontu pokračovala linie opevnění východním směrem severně od obcí Bouxières-sous-Froidmont a Longeville les Chèminot. Zatímco většina objektů na polích byla již dávno odstraněna, v lesích je situace o trochu lepší. Lesy severovýchodně od Bouxières-sous-Froidmont byly rozetnuty dálníci a tak je přístup možný pouze po souběžné lesní cestě napojující se na silnici D42a. Kromě řady naprosto zarostlých, případně zničených objektů, se zde zachovaly v blízkosti cesty tří pasivní úkryty. Každý z nich je jiný, dva jsou ovšem zatopené vodou.

Prvním z nich je malý pasivní úkryt z roku 1917 doplněný o pěchotní pozorovatelnu se dvěma průzory tvarovanými v betonu. Druhý pasivní úkryt (2 na mapě) konstrukčně odpovídá úkrytům pro dělostřelce, budovaným v blízkosti baterií. Interiér je bohužel zatopený. Kousek v týlu se nachází další objekt, bohužel zcela zarostlý. Poslední pasivní úkryt (3 na mapě) se nachází uprostřed lesa a je napojený na zákopový systém. Od předešlého úkrytu k němu nelze lesem dojít. V cestě stojí hluboké koryto potoka, které tvoří pravděpodobně bývalý spojovací zákop. Poslední úkryt se zachoval ve velmi dobrém stavu včetně části vnitřních dveří. Interiér dle stop na zdech bývá často zatopen. Východně od úkrytu lze na okraji lesa identifikovat řadu zcela zničených objektů.

Velitelské stanoviště - Marly aux Bois

Severně od statku Marly aux Bois se na kraji lesa nachází dobře zachovalé velitelské stanoviště (48.9763028N, 6.1343758E). Jedná se o komplikovanou, nicméně oproti Froidmontu o velmi strohou stavbu s dvojicí pozorovacích stanovišť. Zatímco na západní straně se nachází pancéřový štít s malým průzorem a otvorem pro periskop, na východní straně se jedná o pancéřový zvon se dvěma průzory.

O intenzitě ničení objektů opevněných pozic svědčí také fakt, že není zas takový problém najít letecké snímky, na kterých přímo tato činnost probíhá.