Typologie objektů

Ruská typologie objektů je poněkud komplikovaná, v průběhu výstavby docházelo k různým změnám včetně přejmenovávání typových řad, jejich slučování a zakládání nových, aby nakonec byly objekty členěny podle své funkce a výzbroje. V základním členění tedy na objekty pro přímou palbu a palbu boční. Pro začátek tedy uvádím členění, které je obsaženo v německém Denkschriftu:

• Blockhäuser (blokhauzy)
• Schartenstände für Pak und M.G. (objekty pro přímou palbu protitankových kanónů a těžkých kulometů)
• Schartenstände aus Betonformsteinen für M.G., Pak und Geschütze (prefabrikované objekty pro přímou palbu TK, PTK, nebo děla)
• Versenkbarer Pak- oder M.G.-Stand (výsuvné protitankové nebo kulometné objekty)
• Einseitige Kasematten für Pak und M.G. (jednostranné objekty pro boční palbu PTK a TK)
• Zweiseitige Doppel-Kasematten für Pak und M.G. (oboustranné kasematy pro protitankové kanóny a těžké kulomety)
• Einseitige Doppel-Geschützkasematten (jednostranné dělostřelecké kasematy)
• Zweiseitige Doppel-Geschützkasematten (oboustranné dělostřelecké kasematy)
• Gefechts- und Beobachtungsstände (pozorovatelny)
• Artillerie-Beobachtungsstände (dělostřelecké pozorovatelny)

V prvních letech výstavby opevnění na Stalinově linií byly budovány téměř výhradně bojové objekty určené k přímé palbě těžkých kulometů. Nejednalo se o nijak složité stavby, velmi často obsahovaly jedinou velkou střeleckou místnost (pro 1-3 těžké kulomety), místnost pro periskop a vstupní chodbu se střílnami na její ochranu. Jednotlivé konstrukční typy nesly označení A a B, jejich základní podoba mohla být následně upravována pro použití v konkrétních terénních podmínkách, později došlo k jejich překlasifikování na další souhrnná označení B, M1, M2 apod. S rozšířením typových řad došlo k finálnímu označování objektů dle typu a výzbroje a použití jejich zkratek jak je uvedeno na několika příkladech níže:

• ДОТ - obecné označení pro objekt pro přímou palbou
• ПК - obecné označení pro jednostranný objekt pro boční palbu (polokaponiéru)
• НП - velitelské stanoviště - pozorovatelna

Nové typy objektů budované na Molotově linii byly označovány v závislosti na jejich hlavní výzbroji, plné oficiální názvy byly ještě složitější a obsahovaly počet podlaží, typ obrany vchodové části, případně umístění dodatečné výzbroje. Kompletní název pak byl tedy například "Dvoupatrový objekt pro přímou palbu tří těžkých kulometů se střílnou na obranu vchodu". Níže jsou uvedené některé základní varianty:

• PDOT (ПДОТ)- kulometný objekt pro přímou palbu (2-3x NPS-3)
• ODOT (ОДОТ)- dělový objekt pro přímou palbu (2-3x DOT-4)
• ADOT (АДОТ) - dělostřelecký objekt pro přímou palbu (1x L-17, výjimečně 2x)
• OPDOT (ОПДОТ) - dělově-kulometný objekt pro přímou palbu (1-2x DOT-4, 1-2x NPS-3)
• PPK (ППК)- kulometná polokaponiéra (2-3x NPS-3)
• OPPK (ОППК) - dělově-kulometná polokaponiéra (1x DOT-4, 2 NPS-3)
• APK(АПК) - dělostřelecký srub (2x L-17, 2x L-17 + 1x NPS-3)

Konstrukce objektů na Molotovově linii probíhala podle typových řad vydaných v Albumu č. 5/40 typizovaných konstrukcí se základními rozměrovými a palebnými nákrasy, který vydala Konstrukční kancelář Hlavního vojensko-ženijního ředitelství Rudé armády v roce 1940 (Альбом №5/40 типовых сооружений с основными габаритными и огневыми схемами для посадки на местности). Tento dokument aktuálně patrně není v digitalizované podobě volně k dispozici.

Auszug aus Kriegswehrmacht der Union der Sozialistischen Sowjetrepubliken (UdSSR)

Níže je uveden kompletní překlad části knihy Výňatek z Válečných obranných sil Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) - Edice pro vojáky, Část A, týkající se ruského stálého opevnění na nových i starých západních hranicích, která vyšla v lednu 1942. Velmi stručně poskytuje základní přehled a typologii v terénu identifikovaných objektů. Mnohem podrobnější Denkschrift vyšel o měsíc později. Velmi stručný až heslovitý text nicméně poskytuje až neuvěřitelné množství informací.

 

Níže uvedená typologie vychází z prozkoumaných objektů nacházejících se na území Polska - tedy objektů na nových západních hranicích.

 

Objekty pro přímou palbu

Objekty pro přímé palby 1-3 těžkých kulometů nebo 1 - 3 protitankových kanónů nebo objekty pro libovolnou kombinaci těchto zbraní. Nalézt lze značnou podobnost s objekty budovanými německou armádou v průběhu 1. světové války na některých částech východní a západní fronty. Objekty jsou obvykle dvoupatrové, tam kde to nedovolovala vysoká hladina spodní vody, pouze jednopatrové. Pozorování bylo prováděno pomocí periskopů. Vystřílené nábojnice byly sváděny do hlubokých jímek pod objektem. Nechyběla studna. Vybavení objektu bylo závislé na jeho velikosti. V horním patře se nacházely střelecké místnosti, místnost pro periskop, pohotovostní sklad munice, předsíň a předsíň sloužící jako protichemická. Ve spodním patře byla umístěna ubikace zálohy, filtrovna, strojovna, místnost pro telefonistu, sklad munice a nouzový východ.

Převážná většina nalezených objektů spadá právě do této skupiny. Tento fakt se dá vysvětlit několika faktory. Celá řada míst odporu vykazuje značnou nedokončenost. Lze zde narazit na větší počet výkopů a základových desek. Objekty pro přímou palbu byly stavěny většinou jako první a to především pro jejich jednoduchou konstrukci. Naopak v místech, které vykazují dokončení veškerých stavebních prací, tvoří tyto sruby zhruba 35% celkového počtu. V extrémně exponovaných místech, kterými jsou například úseky Osoveckého (okolí Wasosze), nebo Grodněnského opevněného rajonu (okolí Lipska), nelze hovořit o uzlovém systému obrany, ale o ucelené linii objektů, mezi kterými mají převahu právě objekty pro přímou palbu.

Nejsilnější možnou výzbroj tvoří tři protitankové kanóny spřažené s těžkým kulometem DOT-4. Až na výjimky (způsobené vysokou hladinou spodní vody - např Wasosz) jsou tyto objekty dvoupatrové, vybavené maximálním komfortem. Nechybí zde agregát pro výrobu elektrické energie, filtrovna, ubikace, sociální zázemí, sklady munice a místnost pro pozorování. Bohužel dodnes se mi nepodařilo nalézt jediný zcela zachovalý objekt a to přesto, že tento typ byl stavěn poměrně hojně. V opěrném bodě Zaruzie (Zambrovský opevněný rajón) kryje svojí palbou důležitou komunikaci Ostroleka - Lomza. Bohužel do vypuknutí války se zde nepodařilo osadit ani jednu z hlavních střílen. Naopak s objekty s vytrženými střílnami protitankových kanónů se lze setkat poměrně často - například v opěrném bodě Dolegi (Osovecký opevněný rajón), nebo Szulborze (Zambrovský opevněný rajon). V posledně jmenovaném případě se zachovala alespoň jedna střílna, ovšem zbytek objektu je silně poškozený vnitřním výbuchem, díky kterému se propadla podlaha horního patra.

Varianty objektů pro přímou palbu mohly být následující (každá z variant mohla být jedno, nebo dvoupatrová):

• Tři protitankové kanóny se střílnou/bez střílny na ochranu vchodu
• Jeden protitankový kanón a dva těžké kulomety se střílnou/bez střílny na ochranu vchodu
• Dva protitankové kanóny a jeden těžký kulomet bez střílny/se střílnou na ochranu vchodu
• Tři těžké kulomety se střílnou/bez střílny na ochranu vchodu
• Dva těžké kulomety se střílnou/bez střílny na ochranu vchodu
• Dva protitankové kanóny se střílnou/bez střílny na ochranu vchodu
• Jeden protitankový kanón a jeden těžký kulomet se střílnou/bez střílny na ochranu vchodu

• Další fotografie objektů pro přímou palbu

 

Za zcela specifické lze považovat objekty pro přímou palbu, které jsou napojeny na podzemní komunikaci. Otázkou ovšem zůstává, zda je vůbec možné tyto objekty zařadit do této kategorie, nebo jestli patří do kategorie samostatné. Také je nutné dodat, že se jedná výhradně o záležitost Osoveckého opevněného rajónu. V ostatních případech se pravděpodobně s výstavbou těchto pevnůstek nepočítalo. Pevnůstka se skládá pouze ze střeleckých místností, z místnosti pro periskopické pozorování a z malé předsíňky s průlezem do spojovací chodby. V jednom případě (Niedzwiadna) je pevnůstka určená k palbě tří těžkých kulometů propojena s oboustranným objektem (průlezem do spodního patra). Ten zároveň dodával elektrickou energii a čerstvý vzduch. V dalším případě (Wasosz) je vchodovým objektem další pevnůstka pro přímou palbu. Zde jsou navíc podzemní komunikací propojeny celkem 3 objekty, z nichž jeden je objektem pro boční palbu.

 

Jednostranné objekty pro boční palbu

Objekty pro boční palbu 2 - 3 těžkých kulometů nebo 1 protitankového kanónu a 1 - 2 těžkých kulometů. Existují v mnoha modifikacích, přičemž bylo přihlíženo k umístění v terénu. V základním provedení měl objekt dvě poschodí, výjimkou však nejsou ani objekty jednopatrové používané v případě vysoké hladiny spodní vody. Dvoupatrové objekty měly většinou diamantový příkop, do kterého byl sveden odpad pro vystřelené nábojnice. U jednopatrových objektů byl nahrazen hlubokými jímkami pod střeleckou místností. Nouzový východ byl umístěn ve spodním patře přímo pod vchodem do objektu. V některých případech se však nalézal pod střílnou na ochranu vchodu. V horním patře se nacházely střelecké místnosti, ubikace pro část posádky, místnost pro pozorování periskopem (popř. se vstupem do zvonu) a protichemická předsíň. V dolním patře se nacházely ubikace, strojovna, filtrovna, místnost pro telefonistu a únikový východ. Nechybí zde krakorec nad střílnami a ochranné křídlo. V základním provedení působil tento objekt boční palbou ze dvou střílen pod betonem. V některých případech však byla palebná síla zvětšena za pomoci polských kořistních kopulí vz. 36 a předsunutím další střelecké místností do ochranného křídla objektu.

Z navštívených objektů tvořily tyto kasematy necelých třicet procent. Jejich výzbroj nejčastěji tvořil těžký kulomet a protitankový kanón spřažený s těžkým kulometem. Velice často se dva stejné objekty nacházejí velice blízko sebe tak, aby mohly působit do opačných palebných směrů. Tím často nahrazují oboustranné objekty, které nebyly stavěny v tak hojném počtu.

V terénu je možné nalézt celou řadu variant těchto objektů (opět vždy v jedno, nebo dvoupatrovém provedení):

• Jeden protitankový kanón a jeden těžký kulomet se střílnou/bez střílny na ochranu vchodu
• Dva těžké kulomety se střílnou/bez střílny na ochranu vchodu
• Jeden protitankový kanón a dva těžké kulomety se střílnou/bez střílny na ochranu vchodu
• Tři těžké kulomety se střílnou/bez střílny na ochranu vchodu
• Dva těžké kulomety a jeden těžký kulomet v pancéřové kopuli bez střílny/se střílnou na ochranu vchodu
• Tři těžké kulomety a jeden těžký kulomet v pancéřové kopuli bez střílny na ochranu vchodu

Na další specialitu lze narazit u obcí Dolegi, Niedzwiadna a Wasosz. Zdejší kasematy jsou napojeny na podzemní komunikaci. Ani v jednom z případů však není vchodovým objektem. V prostoru Dolegi je vchodovým objektem dělostřelecký srub nacházející se na protilehlé straně masivu. Ve zbylých případech je vstup veden přes objekt pro přímou palbu. Ve výše popisovaných případech se samotný bojový objekt skládá pouze ze střeleckých místností a z malé předsíňky s periskopem a vstupem do spojovací chodby. Tou byla vedena kabeláž s elektrickou energií a pravděpodobně i ventilace.

 

Oboustranné objekty pro boční palbu

Zcela specifickým objektem v systému ML jsou oboustranné objekty (dvoukřídlé kaponiéry) - ty nahrazovaly jinak obvyklé sestavy dvou objektů pro boční palby, které byly od sebe vzdáleny cca. 50 metrů a svojí palbou působily do opačných směrů. Na celé Molotovově linii jich bylo postaveno přibližně 20. Jedná se o největší a nejsilněji vyzbrojené objekty, které byly budovány v první linii, většinou těsně za linií překážek. Jejich úkolem bylo vedení bočních paleb do velkých vzdáleností a postřelování již zmiňovaných překážek. Výzbroj kolísala od 2 protitankových kanónů spřažených s těžkým kulometem a 2 těžkých kulometů až po 2 PTK a 5 těžkých kulometů. V základním provedení se jednalo o dvoupatrový objekt se dvěma PTK a dvěma TK (Grodněnský opevněný rajón). Pozorování zajišťovaly dva lineárně umístěné periskopy. Od této podoby se odchylovaly jednotlivé objekty v závislosti na umístění v terénu. V některých případech byly předsunuty další dvě střelecké místnosti do ochranných křídel, periskopy mohla nahradit kořistní pancéřová kopule vz.36 s těžkým kulometem. V případě vysoké hladiny spodní vody byly objekty pouze jednopodlažní (Přemyšl).

Setkat se lze s následujícími typy objektů (především v dvoupatrovém provedení, jednopatrová verze byla stavěna pouze výjimečně kvůli vysoké hladině podzemní vody).

• Dva protitankové kanóny a dva těžké kulomety
• Dva protitankové kanóny a čtyři těžké kulomety
• Dva protitankové kanóny a dva těžké kulomety ve střílnách pod betonem a jeden těžký kulomet v kořistní pancéřové kopuli

Bezesporu jedním z nejzajímavějších oboustranných objektů se nachází na návrší nad obcí Niedzwiadna (Osovecký opevněný rajón). Jeho poloha ho předurčuje k vedení dalekých paleb na obě strany linie. Uvnitř se zachovala střílna protitankového kanónu a střílna pro těžký kulomet. Veškeré dveře jsou vytrženy a to včetně zárubní. Ve spodním patře se nacházejí zbytky ventilace a na sociálkách jeden kovový turecký záchod. Se spodního patra je možné sestoupit průlezem do spojovací chodby, která vede do objektu pro přímou palbu tří těžkých kulometů, umístěného cca 25 metrů za srubem směrem k nepříteli. Do této pevnůstky byla dodávána elektrická energie a čerstvý vzduch. Samotná chodba je zahnuta do tvaru S.

 

Dělostřelecké sruby

Dělostřelecké objekty s hlavní výzbrojí dvou kanónů ráže 76,2 mm pro boční palby (L-17). Opět existovalo mnoho variant, převážná většina však byla dvoupodlažní. V některých případech byla zvětšena palebná síla objektu předsunutím jedné střelecké místnosti do ochranného křídla, ve které byl umístěn těžký kulomet. Pozorování bylo zajištěno pomocí periskopů, popř. kořistních zvonů, ve kterých byl navíc umístěn kulomet na ochranu blízkého okolí. Převážná část objektů má diamantový příkop, všechny mají krakorec.

Nalézt lze tyto varianty dělostřeleckých srubů (převážně ve dvoupatrovém provedení, výjimečně v provedení jednopatrovém):

• dva kanóny ráže 76,2 mm se střílnou/bez střílny na ochranu vchodu
• dva kanóny ráže 76,2 mm určené k přímé palbě se střílnou na ochranu vchodu
• dva kanóny ráže 76,2 mm a jeden těžký kulomet ve střílně pod betonem se střílnou/bez střílny na ochranu vchodu
• dva kanóny ráže 76,2 mm s pancéřovým zvonem
  

Velice zajímavý dělostřelecký srub se nachází v opěrném bodě Dolegi. Ve dvoupatrovém objektu se zachovaly střílny hlavních zbraní, pomocná střílna těžkého kulometu vysunutá do ochranného křídla je vytržena. Před hlavním vchodem se nachází vstup do podzemní komunikace vedoucí do objektu pro boční palbu těžkého kulometu a protitankového kanónu umístěného na opačné straně návrší. Zajímavý je i výstřel tohoto dělostřeleckého srubu, jehož střílny míří do zápolí linie.

Další neméně zajímavý objekt se nachází nedaleko obce Ciemnoszyje (opět Osovecký opevněný rajón). Jedná se o zcela atypickou jednopatrovou stavbu. Její dva kanóny jsou určeny k přímé palbě do protilehlých směrů. Pro vystřelené nábojnice byly vyhloubeny jímky pod střeleckými místnostmi. Pozorování bylo zajištěno pomocí periskopu.

Na Stalinově linii byly v pozdějších fázích výstavby budovány zcela výjimečně také oboustranné objekty s dělostřeleckou výzbrojí (4x 76mm).

 

Malé bojové objekty

Objekty pro přímou nebo boční palbu polních protitankového kanónu, nebo pro palbu z těžkého kulometu. Jedná se o velmi jednoduché objekty s jednou místností a napojením na zákopový systém. Budovány byly na méně exponovaných místech. Případně jako objekty týlových opěrných bodů, nebo jako preventivní zajištění předpolí hlavní obranné linie. Případně byly používány k vykrytí mrtvých míst v palebných vějířích sousedních objektů. V naprosté většině případů nemají tyto objekty osazené střílny, jejich dodávky výrazně zaostávaly za ohromujícím tempem výstavby. V tomto typu objektů se v případě kulometné výzbroje počítalo s osazením zjednodušeného typu střílny, nikoliv s typem NPS-3.

Do této kategorie lze zařadit následující typy pevnůstek:

• přímá palba jednoho těžkého kulometu
• přímá palba dvou těžkých kulometů
• boční palba jednoho těžkého kulometu se střílnou na ochranu vchodu (i ve dvoupatrové variantě)
• boční palba jednoho těžkého kulometu
• boční palba polního protitankového kanónu (často budované v předpolí na obranu silnic)

 

Pasivní a velitelské objekty

Malé objekty, ve kterých bylo umístěno velení příslušného úseku. Umístěny byly na místech vhodných k dalekému pozorování. Pro tyto účely byly ve stropnici umístěny dva periskopy. Obranu vchodu zajišťovala pouze střílna umístěná v zalomené vstupní chodbičce. Celý objekt byl zapuštěn do okolního terénu. V jeho okolí je možné pravidelně nalézt hustý zákopový systém.

Blokhausy

Specifickým objektem na Molotovově linii jsou blokhausy určené ke kruhové obraně. Nákres objektu je možné najít v Denkschriftu s poznámkou, že se jedná o objekt nedaleko Osovce. Dlouhou dobu se však o jejich existenci pochybovalo. V současnosti se v terénu podařilo najít celkem 6 objektů tohoto typu (po jednom v Zambrovském a Osoveckém a dva v Grodněnském opevněném rajónu). Dvoupatrový objekt byl vyzbrojen šesti těžkými kulomety a jedním lehkým kulometem ve střílně na ochranu vchodu. Objekt v Zambrovském OR se nachází jižně od Nowogrodu a je zcela v troskách. V Osoveckém OR je součástí opěrného bodu Brzezno a je vážně poškozen trháním pancéřových prvků (viz fotografie níže). Dva objekty v Grodněnském OR byly vybudovány v okolí obce Nowa Kamienna a měly by se nacházet v podstatně lepším stavu. Jeden exemplář by se měl nacházet v Bělorusku, o posledním nemám žádné informace.

Objekty zesíleného polního opevnění

Zesílené polní opevnění bylo budováno primárně na předpolí opěrných bodů, kde blokovalo komunikace vedoucí od hranic, případně přechody přes vodní toky a bažiny. Budovány byly především dřevozemní objekty pro jeden až dva těžké kulomety a objekty pro polní protitankové kanóny. Jejich stavba započala ihned po stanovení nových západních hranic v roce 1939 jako jejich provizorní zabezpečení. Z těchto staveb se pochopitelně téměř nic nedochovalo. V některých opevněných rajónech se nicméně dodnes zachovalo velké množství betonových provizorních objektů pro těžké kulomety a protitankové kanóny, které byly vybudovány jak na předpolí, tak v některých případech také v rámci opěrných bodů.

Jako zcela netypové se ukázaly dvě pevnůstky, které jsme nalezli na předpolí silně opevněného opěrného bodu východně od Wasosze (Osovecký opevněný rajón). Obě se nacházejí na terénní vlně, umožňující vedení dalekých bočních paleb. Vstup bylo možné uzavřít pomocí obyčejných dřevěných dveří. Uvnitř se nachází jedna malá místnost se dvěma střílnami vytvarovanými z betonu. Výzbroj pravděpodobně tvořily dva těžké kulomety působící do opačných směrů. Tloušťka stěn kolísá od 50 do 100 centimetrů. Použito bylo prostého betonu, pouze s minimem armování. Ve směsi je použit kámen posbíraný z okolních polí - tvoří cca 80% směsi. V rámci Osovského opevněného rajónu je možné narazit na celou řadu těchto staveb v jednostřílnové i dvoustřílnové variantě, často napojených na polní opevnění. V některých z nich jsou stropnice zesíleny pomocí ocelových profilů. Kromě toho byla řada podobných staveb budována v předsunutých postaveních podél celé linie. Nejčastější typy objektů jsou jsou následující:

• přímá palba jednoho těžkého kulometu
• přímá palba dvou těžkých kulometů
• obousměrná palba dvou těžkých kulometů
• boční palba jednoho těžkého kulometu

Objekty pro tankové věže

Jak na Molotovově linie, tak na Stalinově linii byly budovány objekty pro tankové věže. Uplatnila se v nich mimo jiné široká škála věží z vyřazených tanků od typu T-18, přes různé varianty tanků BT, až po T-26. Budovány byly obvykle v týlu opěrných bodů, na místech s dobrým výhledem, případně v blízkosti komunikací pro jejich postřelování. Důraz byl kladen na jejich dobré maskování.

Existovaly tři základní varianty osazení věží, přičemž vzdy byl k dispozici návazný zákopový systém, obvykle s pasivním úkryrem pro posádku, obvykle v dřevozemní podobě. Věže byly instalovány jednoduchým zahrabáním celého tanku, zbaveného nepotřebných částí a napojením na zákopový systém, případně byla věž instalována do dřevozemního objektu. Existovala také varianta železobetonového objektu. V takovém případě se do něj vstupovalo zahnutou chodbou s mříží a následně pancéřovými dveřmi se střílnou na jeho obranu. Následovala místnost telefonisty s ručním ventilátorem, ze které další dveře vedly přímo do technické místnosti pod věži. Obsluhu tvořilo 5 mužů. Označovány byly jako "TOT" případně pouze jako objekty typu "T".

Na území Polska se nezachovala žádná tanková věž. Na hranicích s Finskem řada věží padla v roce 1941 do rukou finské armády, která je později použila ve vlastních fortifikacích. Řada těchto objektů se ve Finsku zachovala dodnes.

Objekty budované na Stalinově linii

Výstavba Stalinovy linie probíhala ve třech fázích. První dvě v letech 1926/28 - 1930 a v letech 1930 - 1932. Pro toto období jsou typické poměrně jednoduché jednopatrové objekty převážně určené k přímé palbě těžkých kulometů. Dělostřelecké objekty typově vychází ze staveb, budovaných ještě v průběhu 1. světové války například na obranu Helsinek. Pouze na nejohroženějších místech fronty jsou budovány tvrze, případně objekty za použití pancéřových věží.

Nové vzory objektů přicházejí až se třetí fází výstavby, která probíhala v letech 1938 - 1939. Budovány jsou jak nové opevněné rajóny, tak modernizovány ty stávající. Výrazněji jsou zde preferovány objekty pro boční palby. Poměrně neočekávaný posun hranic dále na západ v roce 1939 způsobil, že většina těchto objektů nebyla dokončena a vnitřní vybavení a výzbroj záhy putovaly na novou hranici na stavbu nového opevnění. Pro tyto objekty jsou tak často charakteristické neosazené střílny hlavních zbraní.

Tvrze

Ve zcela ojedinělých případech byly na Stalinově linii budovány plnohodnotné tvrze. Ty se skládaly z kulometných a dělostřeleckých objektů, které byly šachtami napojeny na společný podzemní systém. Na nové západní hranici není znám ani jeden případ této výstavby, ke které byly navíc ve většině průběhu pevnostní linie nevhodné geologické podmínky. Naopak na Dálném východě jsou známé poměrně velké tvrze skládající se z typů objektů, které byly budované i na Molotovově linii.

Níže je uveden jeden z příkladů tvrze, vybudované na obranu přechodu přes řeku Sluč. I řada ostatních tvrzí byla vybudována na vysokých březích řek a postřelovala přechody přes ně. Vybudované objekty se příliš neliší od běžné pevnostní výstavby. Pouze v případě dělostřeleckých srubů byl k dispozici nákladní výtah, jinak pouze svislá šachta.

Dle informací v Denkschriftu byla tvrz postavena v letech 1932 - 1933, dělostřelecký srub byl přidán v letech 1938 - 1939. Skládá se ze dvou objektů pro boční palbu dvou těžkých kulometů (č. 100 a 104), dvou třístřílnových objektů pro palbu těžkých kulometů (č. 101 a 102), dělostřeleckého objektu pro dva kanóny ráže 76,2 mm (103) a vchodového objektu, který nedosponoval žádnou aktivní obranou. Do sestavy patřily další dva objekty (č. 98 a 99), které však nebyly napojené na podzemí. Průměrná hloubka podzemí činila 11 metrů a délka chodeb 515 metrů. Průřez chodem 2,15 x 1,05 metrů, sálů 1,85 x 2,45 metrů. V podzemí byly k dispozici dva uzávěry se střílnou pro případ proniknutí nepřítele. V sálech se nacházely především ubikace, filtroventilace, strojovna, velitelství, sociální zázemí a sklady munice. Většina byla soustředěna do prostoru vchodu a v galerii směřující k dělostřeleckému objektu, který se nacházel poněkud v týlu.

Dřevozemní objetky

Ze dřevozemních objektů se dodnes nezachovalo téměř nic. Přitom byly budovány ve stovkách kusů jako provizorní zabezpečení nových západních hranic hned po jejich stanovení jak s tehdejším Německem, tak Finskem. Později byly budovány také k zesílení Stalinovy linie a na nově vytyčených opevněných rajónech, které měly zastavit postup Wehrmachtu.

Níže umístěné fotografie pocházejí z roku 1941, kdy finská armáda postoupila od nových hranic hluboko do Karelské šíje. Zajímavé je, že řada dřevozemních objektů zde byla budována přímo na nově vzniklé hranici, často na místech, která bylo možné přímo pozorovat z finského území. Výzbroj tvořily nejčastěji jeden až dva těžké kulomety na polní lafetě, umístěné na dřevěném stolku. Výjimkou však nejsou ani objekty vyzbrojené polním protitankovým kanónem, pevnostním protitankovým kanónem DOT-4 nebo pevnostní variantou děla L-17. Z těchto objektů se dodnes zachovalo jen málo, již záhy po jejich opuštění armádou je většinou začalo rozebírat místní obyvatelstvo.

Výstavba opevnění

Značné množství plánovaných objektů na Molotovově linii, které měly být navíc vybudované ve velmi krátkém čase, kladlo velké nároky na logistiku i samotné stavitele. Rozšiřována byla železniční síť a stavěny systémy úzkorozchodné železnice. Přesouváno bylo značné množství materiálu ze Stalinovy linie. Ke zvýšení efektivity výstaby byly budovány rozlehlé betonářské závody, ze kterých byla umíchaná směs rozvážena na jednotlivá staveniště. Stejně tak byla centralizovaná také příprava bednění a armatury.

Samotná výstavba byla rozčleněna do dvanácti kroků, každá z nich trval 3 - 4 dny. Tím pádem bylo možné bojový objekt dokončit za 36 - 48 dní. Jednotlivé stavební kroky byly následující:

• vytyčovací práce a příprava staveniště
• výkopové práce a vyhotovení studny
• betonování základové desky
• postavení šalování a osazení střílen
• vázání armatury, osazení nosníků
• betonování
• odšalování, očišťování, připojení na el. síť
• instalace zbraní
• instalace agregátu, částí ventilátorů, topení, a rozvodů vody
• instalace rozvodů elektřiny a osvětlení
• instalace přípojky na polní telefonní síť
• nátěry a maskování