Měřící stanice Kläffsön (Mätstation ArtE 719)

Již v průběhu 1. světová války byly budovány samostatné objekty pro řízení palby pobřežního dělostřelectva, které byly rozmístěné na různých místech podél pobřeží a dodávaly palebné informace jak stálým bateriím, tak mobilnímu dělostřelectvu. Tato praxe pokračovala i v následujících desetiletích a jejich počet neustále narůstal. Stále se zdokonalující systémy řízení palby umožňovaly sběr informací o pohyblivých cílech, které bylo možné zasílat do více baterií v okolí a tím nasměrovat každé dělo zvlášť na samostatný cíl dle zvolených preferencí.

Měřící stanice Kläffsön je vůbec nejmodernějším přístupným objektem na ostrově Hemsön. Stavebně dokončen byl v roce 1970. Instalovaný systém řízení palby ArtE 719 umožňoval současné sledování dvou pohyblivých cílů. Informace o nich dodával do dělostřeleckých baterií Havstoudd (HÖ2) s trojicí kanónů ráže 7,5 cm m/57 a Storråberget (HÖ1) s trojicí věží pro dva kanóny ráže 15,2 cm. To zároveň umožňovalo díky stanovištím řízení palby umístěným přímo v bateriích, aby každá věž vedla v případě potřeby palbu proti jinému cíli.

Jedná se o velmi moderní stavbu, která měla odolat jadernému výbuchu. Tomu odpovídá také její provedení. Na povrchu se nachází pouze dřevěný domek kryjící vstup do objektu, další dřevěná stavba chránící radar před povětrnostními vlivy a malý samostatný objekt s otočnou pancéřovou kopulí vybavenou kamerou a laserovým dálkoměrem AML 701 od společnosti LM Ericsson. Ten bylo možné používat za dobrého počasí až na vzdálenost 30 kilometrů s odchylkou při maximální vzdálenosti 10 metrů. Při špatné viditelnosti bylo nutné spoléhat především na radar. Kromě odvodu zplodin a nasávání vzduchu lze na povrchu nalézt také nouzový východ. Po obvodu se nacházejí klasická otevřená palebná stanoviště pro dva vojáky.

Interiér je přístupný pouze výjimečně po předešlé rezervaci. Již samotný vstup do objektu je zážitkem. Celá stavba byla postavena ve skalnatém podloží ve výlomu o hloubce 45 metrů. Disponuje zásobníky vody a PHM v nultém podlaží a čtyřmi patry. Jedná se o ocelovou prefabrikovanou konstrukci, která je pomocí nosníků umístěná na pružinách a nedotýká se tak okolního vyzděného výlomu. To mělo zabránit přenosu otřesů při jaderném výbuchu do nitra objektu. Celá stavba byla následně překryta několikametrovou vrstvou železobetonu. To si ovšem vyžádalo poměrně složitou konstrukci vstupu. Vstupní šachtu nejprve překrývá masivní pancéřová deska, kterou je možné kvůli své váze zvedat pouze hydraulicky. Následuje šachta se žebříkem, která vede na ocelový práh se schodištěm. O patro níž se teprve nachází vchod do objektu. Jedná se o dvoje masivní pancéřové dveře, mezi kterými se nachází pouze malý průlez o délce dvou metrů. Tento systém měl zabránit vniknutí tlakové vlny jaderného výbuchu do nitra objektu. Zároveň zde byla řešena také ochrana před vniknutím elektromagnetického pulzu do nitra objektu, který by ohrozil zde instalovanou elektrotechniku.

Za vchodem následovaly dvě dekontaminační místnosti, zbytek nejvyššího patra zabírá filtrovna, technická místnost a především strojovna, ve které byly instalovány dva motory od společnosti Volvo-Penta. Nechybí zde ani nouzový východ. Všechny patra spojuje točité ocelové schodiště. Následující patro je jádrem celého objektu, právě zde jsou instalovány veškeré komponenty systému řízení dělostřelecké palby ArtE 719. Zařízení vyhodnocovalo polohu, rychlost a směr sledovaného cíle a poskytovalo průběžně data systému řízení palby. Ten přepočítával souřadnice na polohu konkrétní zbraně, která měla proti cíli působit svojí palbou a předával jí je. Tento systém existoval také v mobilní verzi. Používán byl také přímo jako součást pobřežních baterií. Obsluhu zařízení tvořilo celkem 9 osob. K dispozici byly celkem tři hlavní panely, dva z nich sloužily ke sledování konkrétního cíle, jeden z nich byl vybaven monitorem pro kamerové sledování, třetí panel poskytoval celkový přehled. Kromě tohoto se zde také nacházelo další, především technické vybavení, např. transformátor napětí.

V dalším patře se nacházely ubikace. Jedna velká pro posádku s celkovou kapacitou 12 mužů a menší pro dva důstojníky. Nechybělo zde ani poměrně komfortní sociální zázemí a filtrovna vzduchu. O patro níž se pak nacházely sklady náhradních dílů a proviantu, ventilace, vytápění, kuchyně a jídelna. Průlezem se bylo možné dostat do tzv. nultého podlaží se zásobníky vody, odpadní vody a PHM. Nacházela se zde také studna. To vše zajišťovalo naprostou soběstačnost minimálně po dobu 30 dnů.