Opevnění na ostrově Hemsön

První úvahy o výstavbě opevnění na ostrově Hemsön spadají do období hluboko před 1. světovou válkou. Vedly k tomu především negativní zkušenosti se vpády ruského námořnictva, které směřovaly jak do oblasti nedalekého přístavu Härnösand, tak hluboko do dobře splavného ústí řeky Angermanälven. Definitivním impulsem k zahájení výstavby bylo vypuknutí 1. světové války. Schválena byla nejen výstavba opevnění v ústí řeky Angermanälven, ale také suchého doku v Gustafsviku a skladů pro zásobování námořnictva v Adalenu. Námořnictvo se totiž obávalo, že část válečného loďstva zůstane v případě ruského útoku odříznuta v Botnickém zálivu bez potřebné podpůrné infrastruktury.

Se samotnou výstavbou opevnění se ovšem začalo až v roce 1917 a hned o rok později byla výstavba přerušena. Opět obnovena byla v roce 1921. Postaven byl jak suchý dok se sklady, tak patrně pouze část plánovaného opevnění. Většina stavební činnosti byla utlumena v roce 1922 a následně v roce 1925 byly všechny objekty převedeny do hmotné rezervy. Sídlo pobřežního dělostřelectva zajišťujícího obranu celého severního pobřeží Švédska se nacházelo v nedalekém Härnösandu.

Nejvýznamnější stavbou na ostrově Hemsön z toho období byla Baterie Dalom pojmenovaná podle nedaleké obce, která se nachází na severu ostrova. Jednalo se o baterii postavenou kavernovým způsobem, jejích hlavní výzbroj tvořila dvojice věží s kanónem ráže 15,2 cm. Nechybělo stanoviště řízení palby, které bylo součástí baterie. Kromě toho bylo na ostrově vybudováno pravděpodobně několik dalších stanovišť, aby bylo možné využít dostřel hlavních zbraní ve velmi členitém terénu. Jeden z těchto objektu se nachází na poloostrově Kläffsön na jihu ostrova. Baterie sloužila s přestávkami až do poloviny 50. let, kdy byla dokončena moderní pobřežní baterie Storråberget (HÖ1). Poté došlo k sešrotování vybavení a zasypání objektu. Na místě baterie se zachovalo pouze stanoviště řízení palby. Celkem byla v průběhu 1. světové války plánována výstavba sedmi baterií/fortů, některé z nich byly umístěny také na sousedních ostrovech. V důstojnické jídelně v podzemí baterie Storråberget (HÖ1) se nacházejí nákresy Baterie Sanna, Sannafortet a Baterie Getnäset, která se nachází na sousedním ostrově Abordsön. O těchto starších stavbách je pouze minimum informací a v současnosti jsou patrně zahlazené.

Stavební činnost se za ostrov vrátila opět s vypuknutím 2. světové války. Patrně nejzachovalejším exemplářem z tohoto období je Baterie Havstoudd vyzbrojená dvojicí kanónů ráže 57 mm. Nachází se pod příjezdovou cestou k moderní lehké pobřežní baterii Havstoudd (HÖ2). Skládá se z malých samostatných objektů. Dvou pasivních úkrytů, skladu munice, dvou velmi jednoduchých objektů pro kanón ráže 57 mm a stanoviště řízení palby. Jeho pozorovací průzory disponují sklopnou pancéřovou oponkou. Dle pozůstatků vnitřního vybavení byla baterie používána ještě dlouho po skončení 2. světové války. letech 1961-1963 byla nahrazena moderní stejnojmennou baterií Havstoudd (HÖ2) vyzbrojenou trojicí kanónů ráže 75 mm m/57 umístěných v otočných věžích. Nejmodernější stavbou pak byla měřící stanice Kläffsön budovaná v druhé polovině 60. let a zprovozněna v roce 1970.