Festungsfront Oder-Warthe Bogen

Nejtěžší formou opevnění v meziválečném období byla tzv. "Pevnostní fronta" (Festungsfront). Zde vybudované opevnění umožňovalo kruhovou dlouhotrvající obranu. Jádro opevnění tvořily objekty propojené pomocí podzemních chodem v odolnosti B, u dělostřeleckých objektů a v nejdůležitějších místech v odolnosti A a A1. Pouze v prostorech s malou pravděpodobností útoku bylo možné budovat opevnění v odolnosti B1. K dispozici měla být silná dělostřelecká výzbroj v bateriích po 3 kusech otočných dělostřeleckých věží. Toto opevnění mělo být kompletně vybudováno v době míru včetně osazení výzbroje a vybavení, posádku zde na rozdíl od zbývajících dvou typů opevnění tvořily speciálně vycvičené pevnostní jednotky. Výstavba tak předpokládala pouze dvě fáze - mírovou výstavbu (Friedensausbau) a armovací prácí (Armierung) v případě mobilizace - což fakticky představovalo pouze uvedení do bojové pohotovosti.

Jedinou stavebně nedokončenou praktickou realizací konceptu Festungsfront je centrální část Meziříčního opevněného rajónu (Festungsfront Oder-Warthe Bogen).

V polovině třicátých let začala na východní hranici Německa vznikat velmi silná opevněná linie, která se rozkládala mezi soutokem řek Warta a Noteć na severu a řekou Odrou na jihu (v prostoru Nietkowice - Deutsch Nettkow). Jejím hlavním cílem bylo zajistit nejkratší přístupové trasy na Berlín a zároveň vytvořit dostatečně velké předmostí, s hloubkou okolo třiceti kilometrů, před řekou Odrou, která tvořila poslední velkou přírodní překážku při případném útoku do nitra Německa z východu. Teprve později bylo toto opevnění nazváno Festungsfront Oder-Warthe Bogen. Na severu na tuto pozici navazovalo opevnění stavěné od začátku 30. let v Pomořanech, na jihu Oderstellung, které se táhlo podél řeky Odry až do Wroclawi. V rámci tohoto opevnění byla postavena celá řada experimentálních objektů, které sloužil k testování nových pancéřových prvků a stavebních postupů.

První projekty vznikly již na počátku třicátých let a od začátku roku 1935 se začalo na nejohroženějších úsecích s výstavbou malých pevnůstek pro těžké kulomety s úkrytem protitankového kanónu (MG-Stand u. Pak-Unterstellraum), které chránily nejdůležitější přechody přes řeky a umělé kanály. Souběžně s touto činností probíhala také výstavba překážek a to hlavně umělých kanálů, jezů, otočných a výsuvných mostů. Toto opevnění bylo nazýváno linie Nischlitz-Obra. Již v polovině roku 1935 bylo přistoupeno k zesílení obrany výstavbou nových, o poznání větší objektů v odolnosti B a již následujícího roku bylo započato v centrální části s výstavbou mohutného pevnostního pásma, které mělo být tvořeno soustavou B-Werků a pancéřových dělostřeleckých baterií v odolnosti A. Stavebně se podařilo dokončit okolo 25 kilometrů podzemních komunikací, které spojovaly 21 B-Werků a rozestavět dvě pancéřové baterie. Zásobování zajišťovaly 3 vchodové objekty v týlu postavení. Od této ohromné stavby pochází také označení, které se nakonec vžilo pro celou linii - Festungsfront Oder-Warthe Bogen (OWB - v českých i polských pramenech označován jako Meziříční opevněný rajón).

Podrobněji o výstavbě opevnění v prostoru OWB

Typologie objektů OWB

Průvodce po Meziříčním opevněném rajónu

Celou pevnostní oblast je možné rozdělit do tří částí. Na jihu to je úsek Odra - Lubrza, který se opírá především o vodní překážky. V centrální části to je úsek Lubrza - Kursko s hlavním pevnostním systémem, před který byla vysunuta několik kilometrů dlouhá protitanková překážka tvořená dračími zuby a na severu Kursko - Warta, který se opět opíral především o vodní překážky. Zde byly navíc vybudovány dvě tvrze (Ludendorff a Shill) a několik dalších velmi silně vyzbrojených objektů (Kernwerky).