SEVEROVÝCHODNÍ FRONTA

Opevnění na severovýchodních hranicích Francie vyniká velkým množstvím muzeí, které se nacházejí nejen ve velkých dělostřeleckých tvrzích, ale také v malý tvrzích, kasematách, pasivních úkrytech a dělostřeleckých pozorovatelnách. Muzea jsou velmi dobře vybavena. V některých je možná samostatná prohlídka, v ostatních se koná s průvodcem. Kromě francouzštiny zde není problém ani němčina a omezeně také angličtina. Otevírací dobu muzeí je vhodné předem zkontrolovat na internetových stránkách. Řada objektů je přístupná na základě rezervace, převážně větších skupin.

Průzkum ostatních objektů na severovýchodě má řadu úskalí. Tím nejmenším je skutečnost, že řada objektů se nachází na soukromých pozemcích, na pastvinách a na polích (přístup k soukromému vlastnictví je zde o poznání striktnější než u nás). Velkým problémem je, že na řadě míst, kde si to nevynutila například intenzivní zemědělská činnost nedošlo k odstranění protipěchotních překážek. Obzvášť velký pozor je nutné dávat na malé nášlapné ocelové kolíky, které se obzvášť v lesích zachovaly v hojném počtu (naposledy se mi ho málem podařilo trefit na malé tvrzi Lembach). Pokud jsou opuštěné pevnostní objekty přístupné, jsou povětšinou čisté, se zachovalými zbytky vnitřního vybavení. To se však v posledních letech stává cílém intenzivního rozkrádání, a to podél celé linie. Největším problémem severovýchodní fronty je ovšem neskutečně bujná vegetace. Kromě udržovaných objektů, je většina ostatních po celé vegetační období neskutečným způsobem zarostlá a pouze samotná cesta k nim je občas zážitkem. K průzkumu opevnění jsou tak nejvhodnější zimní měsíce a začátek jara (s výjimkou lovecké sezóny).

Na mapě níže jsou zachyceny tvrze a kasematy na severovýchodní frontě. U navštívených objektů jsou uloženy také fotografie, případně odkaz na fotogalerii. Zároveň jsou zde označeny také pevnostní muzea včetně odkazu na internetové stránky, kde lze ověřit otevírací dobu.