Alpský val na severní hranici

Výstavba opevnění na hranicích s Rakouskem nabrala na intenzitě až s nástupem nacismu k moci a především po připojení Rakouska k Německu. Z tohoto důvodu je většina objektů v tomto prostoru postavena podle oběžníku 15000, hloubka obrany místy dosahovala až 90 kilometrů. Všechny objekty se zachovaly ve velmi dobrém stavu a to v prostoru od Reschenpassu po Julské alpy. Zdejšímu opevnění tak dominují gigantické objekty z poslední stavební fáze italského opevnění.

Nevýhodou opevnění na hranicích s Rakouskem je jejich reaktivace v poválečném období a využití v rámci NATO. Hlavním výsledkem je "téměř" dokonalé maskování objektů v kombinaci s uzavřenými vstupními dveřmi do řady tvrzí i samostatných objektů. Z tohoto důvodu lze prozkoumat interiéry pouze omezeného množství objektů, které se však na oplátku dochovaly ve velmi dobrém stavu. Problematikou poválečného italského opevnění se zabývají samostatné stránky. Navíc bylo opevnění budováno v malém rozsahu také na hranici se Švýcarskem. Zde byly reaktivovány objekty z období 1. světové války a v omezeném rozsahu probíhala také nová výstavba (například na komunikacích od Simplonského průsmyku).